Myslel jsem si, že mě se nemoc netýká, říká hospitalizovaný čtyřicátník

Nepatří mezi klasické odpůrce vakcinace, ale myslel si, že jeho se nemoc netýká. Dnes už ví, že se mýlil a pevně doufá, že Vánoce prožije se svou rodinou.

"Skoro po dvou letech home office jsem začal zase chodit do kanceláře, byl jsem neočkovaný a bral jsem to tak, že se mě ta nemoc ani netýká, protože jsem byl vždycky tak nějak izolovaný. A když to tak řeknu, dveře byly zavřené a ono to přišlo oknem. Dcerka covid přinesla domů ze školní družiny, takže jsme si to doma krásně předali," vzpomíná na začátek svého boje o život Valenta. Žena i dcera měly lehký průběh nemoci a syn koronavirus podle výše protilátek zřejmě prodělal zcela bez příznaků, tehdy ho u něj testy ani nepotvrdily.

"Musel jsem na test a už před ním jsem tušil, že jsem pozitivní, protože se dostavovaly první příznaky, 21. října jsem měl pozitivní test, pak už to nabralo rychlý spád," uvedl Valenta. Nejprve se léčil doma, ale onemocnění kromě dušnosti provázely zažívací potíže spojené se zvracením a průjmy. "Tímto způsobem došlo vlastně ke kolapsu celého metabolismu. Museli jsme pak už volat sanitku, protože to nešlo ani udýchat," řekl Valenta.

Přesně před měsícem tak skončil v městské nemocnici. Převoz a následující dva týdny, z nichž část byl v umělém spánku, si nepamatuje, "Od cesty do nemocnice jsem si toho moc nepamatoval, musel jsem se později ptát ženy, v čem jsem vlastně přijel oblečený. Úplně čisté vzpomínky mám až na to, jak jsem se probral na ARO a byl pak převezen na JIP. Žena tehdy do nemocnice volala lékařům i třikrát denně. Zpočátku byli zdrženliví, protože ten stav byl opravdu těžký a nikdo asi nechtěl rodině dávat falešné naděje. Byl jsem na plicní ventilaci, museli mě polohovat a vše ostatní, co k léčbě na ARO patří," řekl Valenta, který to, že přežil, považuje za zázrak. Prý mu to často říkali i samotní lékaři.

Z oddělení ARO putoval na JIP a v současnosti mu s návratem k běžnému životu pomáhá personál rehabilitačního oddělení. Za měsíc Valenta zhubnul 13 kilogramů a zpět do normálu se vracel doslova po krůčcích. K první skutečné stravě patřila výživa pro miminka. "Když jsem snědl půl lahvičky dětské výživy, byl to pro mě velký úspěch a obrovský gastronomický zážitek," líčí Valenta. Dnes už se dokáže sám pohybovat a je bez kyslíku, přesto přiznává, že pouhá procházka po chodbě je fyzicky nesmírně náročnou záležitostí.

V budoucnu je určitě připraven se dát očkovat. "Škoda, že si tady lidé nemohou udělat exkurzi, třeba na JIP nebo ARO, protože tam by každý změnil názor. Je depresivní, co se tam děje. Nebudu nikoho přemlouvat, ať se jde očkovat, je to každého rozhodnutí, jsme svobodná země. Všichni se ohání tím, že je to experimentální látka, když se ale dostanete do stavu, v jakém jsem byl, tak jste rád, když vám třeba podají experimentální lék, abyste se z toho dostal. Kdyby se dalo na hromadu to, co do mě lékaři vpravili, tak by si to každý rozmyslel a dal by si tu jednu dvě tři injekce," míní Valenta. Zdůraznil, že všichni, kdo o něj pečovali, odvedli skvělou práci.

Primář interny Jan Šmíd potvrdil, že Valentův stav byl opravdu velmi vážný. Muž měl oboustranný zápal plic a selhávaly mu dýchací orgány. "V naší nemocnici se dostal na to nejšpičkovější pracoviště, tedy ARO. Respirační selhání u pacientů s covidem při oboustranném zápalu plic je vážnější než u ostatních zápalů plic. Vyžaduje to častěji jakési rescue postupy, tedy postupy, které jsou na hraně možného. Očkování, jak je známo, snižuje riziko toho, že pacient se dostane do toho nejvážnějšího stavu. Neočkovaní pacienti jsou daleko rizikovější," uvedl Šmíd, který v nemocnici rovněž vede dvě covidové jednotky.

Přiznává, že nynější přírůstky nemocných mu nahánějí hrůzu. "Hodnotit tuto vlnu je ještě brzy. To, že to v současné době s vypětím všech sil ještě zvládáme, neznamená, že to za týden či 14 dní nemůže být jinak. Tato vlna ještě neřekla své poslední slovo. Všichni neočkovaní, ať se zamyslí a zajdou na očkování, protože si mohou zajistit menší riziko nákaz,y a pokud už se nakazí, tak menší riziko toho těžkého průběhu. A to pro ně může být životně významné," míní Šmíd.