ROZHOVOR | Dejte vale obezitě a mindrákům. Tyto rady vám změní život

"Zdravotní tělocvik" je poměrně málo známá záležitost. Co všechno tento obor obnáší?

Je to velmi obsáhlý pojem. Dal by se pojmout jako veškerá pohybová činnost (a to nejen pohybová), kterou si lze jen představit v tom smyslu, aby pomohla člověku v jeho rekonvalenscenci a rehabilitaci. Oborů pomáhajících lidem je velmi mnoho, každému je přisouzen individuální, takový, který mu pomáhá a který dobře snáší a zvládá. Je to jako s léky - co pomůže jednomu, nemusí zabrat u druhého.

Ve své praxi se asi setkáváte s nejrůznějšími zdravotními problémy. Které jsou nejčastější?

Dovolil bych si tvrdit, že je to obezita. Setkávám se dále s mnoha poúrazovýmu stavy a vadami pohybového aparátu, ale nadváhu bych umístil na první místo. V praxi se s tím setkávám velmi často.

Existuje nepřeberné množství rad, jak s nadváhou zatočit. Co doporučujete vy?

Pravidelný pohyb. Ne občas, ne jednou za týden, ale pravidelně. Je, nebo spíš bylo, naší základní fyzickou potřebou hýbat se. Dnes pro většinu z nás pohyb představuje sváteční záležitost. Dále je nutné znát, proč se hýbeme, co nám pohyb přináší a dělat to rádi. Způsobů fyzické aktivity je nepřeberné množství. Každý si může, nebo by si měl, najít takovou formu pohybu, která mu bude vyhovovat.

Můžete být konkrétnější? Stačí, když například začnu chodit do práce pěšky namísto toho, abych hned sedal do auta...

Ano, toto je dobrý začátek. Chodit i více po schodech, ne jen výtahem, zajít si nakoupit do obchodu, ne autem. Není problém si pustit doma i hudbu a na tu se hýbat. Nabízí se nepřeberné množství kurzů a kroužků,  stačí si jen dodat odvahu a přihlásit se. Co na tom, že jsem daný sport či styl tance nikdy nedělal.

Za jak dlouho se dostaví první výsledky a kila půjdou dolů?

Zasádní je to, že budete mít dobrý pocit a budete mít lepší náladu a chuť do další pohybové aktivity. Jen si toho na sebe neberte hned moc, ať vás druhý den nebolí celé tělo. Kila dolů půjdou za předpokladu, že vyvážíte příjem energie výdejem energie. Nebuďte zklamaní, když se hned po měsíci nedostaví rapidní výsledky. Taktéž se nestresujte, zda to či ono dokážete. Já sám jsem byl svědkem obrovských proměn.

Takže i Vy sám jste se musel potýkat s nadváhou?

Byl jsem dosti baculatý a nemíval jsem odvahu. Bál jsem se tělocviku, dokonce jsem si sám psal omluvenky. Pak se to ale zlomilo. Nadváha a obezita vás dokážou znemožnit nejen zdravotně, ale i společensky. To, z čeho jsem měl strach, se nakonec stalo mým osudem - studoval jsem tělesnou výchovu i tanec.

Asi se setkáváte s tvrzením "Já mám obezitu v rodině, je zbytečné se snažit". Jde o výmluvu nebo na tom něco pravdy je?

Velmi často se s tím setkávám. Je za tím buď strach se fyzicky projevit nebo nechuť. Sázel bych víc na to první. Obezita je sice civilizační choroba, ne nemoc jako taková. Člověk ani tak obezitu nedědí, ale získává sklony ke špatné životosprávě, přejímá ji od svých obézních rodičů. Ano, člověk může přibrat ohromné množství kilogramů jako následek úrazu, špatné funkce určitých  tělesných orgánů nebo metabolismu, užíváním léků. Každý člověk má dostat šanci v průšvihu, na který si zavařil. Pro obézního člověka je těžké natáhnout ruku pro pomoc, a často to proto maskuje nezdravým seběvědomím. Se sebeláskou to nemá moc společného.

S obezitou se prý musí "bojovat" i mentálně. Co je na tom pravdy?

Rozhodně. Neříkat "Nejde to!", ale "Půjde to!" Nehledat důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak to půjde. Nebýt na sebe přísný, ale zase neříkat, že nevadí, jak člověk vypadá, hlavně, že je dobrý uvnitř. To je sice pravda, ale oči všechno vidí...

Závažným problémem začíná být obezita u dětí. Platí pro ně stejné rady jako u dospělých, nebo je třeba zcela jiný přístup?

U dětí je to jiné. Jsou vnímavější, citlivější, ale dokáží také hodně trucovat. Potřebují hodně pozornosti. Je třeba, abych jako učitel byl důsledný, přísný, ale ne zlý. I když to tak nevypadá, obézní děti jsou náchylnější na nevhodná slova adresovaná na jejich osobu. Zanechává to v nich velkou stopu, špatně se zařazují do společnosti, jsou stresovanější. Rozhodně neznamená, že obézní dítě rovná se líné dítě. Potřebuje nějaký řád, pozornost, pohyb, povzbuzení a pochvalu za dobře vykonanou práci. Docházím do jedné léčebny, kde se léčí děti s obezitou. Byl jsem svědkem, že mnohdy strčí do kapsy "hubené" děti - jejich správně motivované zaujetí, taneční projev, um, rozvoj bývají mnohdy až neuvěřitelné.

Psali jsme: Patříte k peciválům? Nová studie dospěla k děsivému závěru  

Po internetu kolují spousty "zázračných" rad, jak zhubnout. Mohl byste uvést největší mýty?

Rad je na internetu nesčetně, nemám je všechny vyzkoušené a prověřené. Rozhodně ale nevěřím těm mnohým "zázračným" dietám, kdy pouhým pitím drinků bez nicnedělání zhubnete nebo přestanete mít hlad. Jak je potom možné, že obezita se rozmáhá rychlostí epidemie? Pravidelné přijímání potravy je taky základní potřebou každého zdravého člověka. Též je dobré v jistých intervalech jíst dietně, ale netrestejte se za to, když občas zhřešíte nějakým dezertem nebo čokoládou. To by potom nebyl život. Opět jsme u toho: příjem energie vyvažte výdejem energie, tedy pohybovou aktivitou.

Zmínil jste tanec jako velkého pomocníka. Jaké druhy tanců jsou nejlepší pro shazování kil?

Takový, který si oblíbíte. Nemohu říct, že by jedna forma tance byla lepší než druhá. Každá v sobě ukrývá kouzlo, ale i dřinu. Jsou i velmi náročné taneční formy a těm  je třeba věnovat více času. Velmi důležité je, že tanec má dvojí funkci. Kromě toho, že se tělesně pohybujete, tak i mentálně relaxujete. To je snad největší kouzlo tanečního pohybu. Pokud nevíte, pro jaký styl tance se rozhodnout, pátrejte, jděte a vyzkoušejte to, co se nabízí. Mnohdy jsem učil zájemce o tanec, kteří nevěděli, čemu by se chtěli věnovat. Nabídl jsem jim, ať si vyzkouší několik tanců, a výsledky byly překvapující. Někdo se nadchl pro country a rozvíjel ho dál způsobem, že dnes se účastní tanečních country přehlídek. Jiný se zhlédl v latině. Měl jsem i případy obézních lidí, kteří se zamilovali do tance tak vehementně, že zhubli a  dokonce byli přijati ke studiu na taneční konzervatoři.

Co vás na učení tance baví nejvíc?

Když vidím ty proměny lidí. Když vidím tu radost svých klientů, s jakou odcházejí a přijdou na další hodiny. Mnohdy se z kdysi nevrlého člověka stává člověk příjemný a oblíbený. Když vidím, jak se mění fyzicky (jsou to i desítky kilogramů váhy dole), jsou zdravě sebevědomí, odhodlanější, najdou si konečně partnera či partnerku, které se jim kvůli své fyzické indispozici nepodařilo najít. Když se zlepší jejich zdravotní stav. Velkou radost mi činí nadšení dětí, které sklidí úspěch za svá taneční vystoupení. Mají motivaci a chuť se učit dál. Nezajímají je už pak v takové míře počítače a mobilní telefony. Velkou odměnou je mi i to, když za mnou přijde kdysi obézní dítě či mládežník s tím, že byl přijat na taneční školu...

Ono se snadno řekne, aby se člověk hýbal. Co ale radíte lidem, kteří nemohou? Chodí o holi, vozíčkáři, důchodci...

Takový postižený člověk to mívá mnohem těžší. Je více náchylnější ke smutku a depresím, ne-li k nemocem. Ale i vozíčkáři a důchodci tančí. A koukali byste, jak výborně. Je určitě mnohem složitější nalézt kurzy, kde se k tomu vyučuje, nebo skupinu, která se příhodným tancům věnuje. Ale v dnešní době informačních technologií a internetu lze narazit na vhodný kurz tance. Postižený člověk není jiný než člověk zdravý, jen má omezenější možnosti. Proto si myslím, že nejlepší je, aby se svět postižených lidí prolínal se světem zdravých lidí a všichni se navzájem respektovali, brali se takoví, jací jsou a... i spolu tančili.

Hodně lidí tancovat neumí, dost se jich asi taky stydí. Máte nějaký "fígl", jak je roztancovat?

Fíglů zkouším mnoho, ale v tom dobrém slova smyslu. Nejdřív si vždy zahrajeme na takový taneční tělocvik, který ani tělocvikem není. Je to nahodilé rozhýbávání se. Člověk se osmělí, strach z něj spadne. Oceňuji vždy individuální kontakt a oslovení. To, když se zadaří, je vyhráno. Snažím se vysvětlit tanec připodobňováním různým činnostem. Člověk-klient se často lekne, když na něj začnu mluvit tanečními termíny, potřebuje všechno vysvětlit polopatě. Hodně používám dýchacích a hlasovo-zpěvných cvičení, u toho se člověk zasměje a uvolní.

Vy sám trpíte těžkou sluchovou vadou hraničící s praktickou hluchotou, přesto učíte tanec. Promiňte, to mi trochu nejde dohromady...

To je dobrá otázka. Tanec a rytmus není nahodilá záležitost, je v tom jistá logika a matematika - jak já říkám. Dokáži si spočítat doby, rytmy, opakování. Je pro mne často až k nepochopení učit slyšící lidi rytmu, který oni nevnímají. Ale daří se mi to.  Mnozí vůbec nepostřehnou, že jsem na tom se sluchem tak bídně. Každý tanec má svoje zákonitosti .- kroky, tempo, hudbu, na kterou se tančí - a je třeba se základům naučit. Pak se nebát a "rozjet se". Neučím jen standartní a latinskoamerické tance, ale i tance etnické a tanec výrazový. Tady se můžete velmi příjemně propojit se svou duší. Jedno je však nesporné: musíte mít tanec rádi.

Děkujeme za rozhovor.