Peníze na léčbu vnuka shání děda v popelnicích

V sedmašedesáti letech by si mohl užívat důchod, ale jezdí na kole tak intenzivně, jako by trénoval na "Tour de France." Jenže panovi Tonarovi nejde o sport, ale o zdraví šestiletého vnuka Ondry.

Kolem sedmé hodiny ranní vyjíždí a denně najede asi čtyřicet kilometrů. „Někdy třeba jedu i padesát," přiznává Václav. Za rok tak našlape šest a půl tisíce kilometrů. Zastavuje i u lidí, kteří mu doma víčka schovávají.

U popelnice vypadá jako bezdomovec, ale nevadí mu to. Sbírá víčka a každý den se vrací s plným kbelíkem. Za to dostane pouhých pětadvacet korun. Za den zhruba nasbírá dva a půl tisíce víček.

Ondra od narození trpí dětskou mozkovou obrnou a jen rehabilitace za stovky tisíc korun ho může postavit na nohy. Krmení nebo oblékání sám nezvládne. Se vším mu musí pomáhat rodina. Sbírání víček pro Ondru, je pro příbuzné jediný možný přivýdělek.

Pan Tonar se už připravuje na léto. Lidé budou více pít a pro Ondru tak sežene oproti zimě mnohem více víček.