Trpíte nadváhou? Pozor na pitný režim. Lékařka vyvrací velký mýtus

Obézní lidé si myslí, že čím víc budou pít, tím víc budou zavodněni a víc budou mít otoky dolních končetin. "Opak je pravdou, protože čím víc pijí, tím víc dávají tělu signál, že voda je pořád a není potřeba ji někam ukládat. Tělo začne vodu místo ukládání pouštět. Když málo pijí, tělo si vodu ukládá, gravitací se voda stahuje do nohou a vznikají otoky," popsala lékařka.

Obézní by podle ní z těchto důvodů měli pít víc než neobézní. Zohlednit se musí i jejich váha. Na každý kilogram váhy je nutno přijmout určitý objem tekutin. Dospělý člověk má vypít za den 20 až 40 mililitrů tekutin na kilogram tělesné hmotnosti. Pít se má během celého dne po menších dávkách. Náhlým zvýšeným přísunem tekutin se zatěžují ledviny.

"Z logiky věci, čím jsme těžší, tím bychom měli pít víc. Určitě jinak bude pít padesátikilová žena a jinak žena s váhou 130 kilogramů," řekla Pichlerová.

V dietním jídelníčku obézních a diabetiků, kteří často také jsou obézní, se nedoporučují sladké nápoje. Výjimečně na chuť si mohou dopřát až tři deci sladkého nápoje za den.

Potřeba tekutin souvisí i s věkem, děti a starší lidé mají oslabený pocit žízně. "Žízeň je vlastně voláním těla o pomoc, proto bychom pocitu žízně měli předcházet pravidelným celodenním příjmem vhodných tekutin," řekla Pichlerová. Podotkla, že zatímco hlad lze obelstít pitím vody, žízeň se nijak obejít nedá.

Nadměrná žízeň (polydipsie) může být naprosto nevinným příznakem, ale může být průvodním znakem mnoha chorob. Pocit žízně u člověka je řízen z mozku tak, že mozková centra monitorují koncentraci rozpuštěných látek v krvi. Zvýšení koncentrace rozpuštěných látek znamená nedostatek tekutiny a mozek nám nepříjemným pocitem žízně vydá signál o nutnosti příjmu vody.

Nervózní člověk, lidé ve stresu či někteří psychiatricky nemocní pacienti mohou cítit větší žízeň, více pijí a pak pochopitelně i více a častěji močí, vysvětluje stefajir.cz. Žízeň a nadměrné pití způsobené psychikou mohou do jisté míry simulovat příznaky cukrovky. Rozdíl je ten, že zde je prvotní žízeň a častější močení je až její následek. U cukrovky je tomu naopak. Vzhledem k tomu, že pacient obvykle není schopen určit, co ho začalo obtěžovat jako první, je většinou nutné vyloučit cukrovku laboratorním vyšetřením krve.