Dědicové Anýže se nedočkají náhrady za znárodněnou firmu, ÚS stížnost zamítl

Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost dědiců, kteří už předtím neuspěli u ministerstva financí, pražských soudů ani Nejvyššího soudu. Ústavní soudci nyní jejich stížnost označili za zjevně neopodstatněnou.

Svůj nárok dědicové založili na zákonu z roku 1948, který předpokládal vyplacení náhrady za některé znárodněné podniky. Rodina ale peníze nikdy nedostala. Soudy všech stupňů zdůraznily, že majetek přešel na stát v takzvaném rozhodném období 1948 až 1989, na které dopadá polistopadové restituční zákonodárství.

A to podle nálezu nelze obcházet na základě jiných předpisů. „Pokud restituční zákonodárství stanovilo, za jakých (osobních, věcných, časových) podmínek se lze domáhat za dobu minulou nápravy újmy, není možno se domáhat nápravy jinými postupy," stojí v usnesení Ústavního soudu.

Zákon z roku 1948 v současnosti podle stížnosti dědiců aplikovat lze. Poukazují také na dekret o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků z roku 1945. Soudy podle nich také nesprávně uvažovaly o kapitálové účasti ve společnosti Franta Anýž, a. s. a důsledcích peněžní reformy pro uplatněný nárok.

Anýž (1876 až 1934) začínal jako šperkař, postupně v Praze vybudoval moderní kovoliteckou firmu s velkou slévárnou, která spolupracovala s předními umělci a architekty. Ve 30. letech podnik začal vyrábět také moderní svítidla a získal formu veřejné obchodní společnosti, kterou po Anýžově smrti řídili jeho synové. Po znárodnění se stala firma součástí Závodů umělecké výroby - Zukov.