ÚS se zastal řidiče, justice bude znovu řešit výši náhrady za smrt spolujezdce

Krajský soud podle ústavních soudců při určení náhrady neshromáždil dostatek důkazů o vztazích v rodině zemřelého, navíc se nijak nezabýval majetkovými poměry viníka nehody. Nelze vyloučit, že pozůstalí nakonec vysoudí stejnou částku, nicméně je nutné podložit rozhodnutí větším množstvím důkazů.

ÚS podle dnešního nálezu nijak nezpochybňuje značnou závažnost a neodčinitelnost následku, který řidič svou neopatrnou jízdou způsobil. Je prý zřejmé, že pozůstalým oběti v podstatě nelze jejich ztrátu dostatečně kompenzovat žádnou finanční částkou. Trestní soud však ani za této situace nemůže rezignovat na náležité odůvodnění výroku o náhradě škody, uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.

Okresní soud v Českém Krumlově jakožto první instance uznal muže vinným z usmrcení z nedbalosti. Řízení auta nezvládl kvůli nepřiměřeně vysoké rychlosti. Devatenáctiletý spolujezdec na předním sedadle na místě podlehl těžkým zraněním. Řidič dostal tři roky vězení s pětiletou podmínkou. Tři pozůstalé odkázal okresní soud na civilní řízení.

Poškození podali odvolání, kterému Krajský soud v Českých Budějovicích vyhověl. Nově přímo v takzvaném adhezním řízení rozhodl tak, že viník nehody musí nahradit pozůstalým duševní útrapy částkou téměř 2,6 milionu korun. Se zbytkem uplatněných nároků pak poškozené opět odkázal na civilní soud.

Podle nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu by se přiměřená náhrada nemajetkové újmy za usmrcení blízkého příbuzného při trestné činnosti měla pohybovat mezi 240.000 a 500.000 korunami. V případě mimořádných okolností lze částku snížit i zvýšit, ovšem vždy s náležitým zdůvodněním.

Analytici Nejvyššího soudu prozkoumali stovky rozhodnutí české justice a zjistili, že praxe je rozkolísaná. Rozvolnila se po přijetí nového občanského zákoníku, který před tabulkami upřednostnil samostatnou úvahu soudů a individuální okolnosti. Tím ale podle NS neměla být zcela popřena dosavadní judikatura. Cílem nebylo ani to, aby možná náhrada nemajetkové újmy byla zcela neomezená.

Duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví se podle NS mají posuzovat primárně z pohledu průměrného člověka. Případné zvýšení či snížení lze odvinout od různých, ovšem prokázaných okolností. Jde například o intenzitu vztahu, věk zemřelého a pozůstalých, existenční závislost, postoj pachatele a míru jeho zavinění. K majetkovým poměrům pachatele lze přihlížet spíše výjimečně. Rozhodnutí o náhradě by ale nemělo vést k totální majetkové likvidaci odsouzeného, což je také hledisko, které dnes zmínil ÚS.