Změna času: Ohroženy jsou "sovy". Noc na neděli se o hodinu prodlouží

Letní čas platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, zatímco v Asii a Africe spíše neplatí. V Evropě letní čas kromě Ruska neplatí v Bělorusku a na Islandu. Češi si začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979. Do roku 1995 letní i zimní čas trvaly šest měsíců, poté se Česko srovnalo s EU a letní doba se prodloužila na sedm měsíců.

Původním záměrem změny času bylo lépe využít denního světla a ušetřit na svícení. Energetikové však dávají odpůrcům letního času za pravdu. Střídání letního a zimního času se projevuje jen zanedbatelně a úspory elektřiny to nepřináší. Mnohem větší vliv na spotřebu energie má podle nich počasí.

Lékaři a psychologové se shodují na tom, že na změnu času si lidé, zejména starší lidé a děti, zvykají asi týden. Horší je to v březnu při změně na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dřív.

"Ustálení jednotného času po celý rok by mohlo předcházet rizikovým situacím, k nimž může docházet, když tělo bojuje, aby se vyrovnalo s tak intenzivním zákrokem," řekla Denisa Janečková, vedoucí pracovní skupiny pro chronotypy a spánkové zvyklosti Národního ústavu duševního zdraví. "Problém nastává ve chvíli, kdy lidé s vyhraněným chronotypem jsou nuceni vstávat v době, kdy na to není jejich tělo připraveno," podotkla. V současné společnosti nastavené na časné vstávání do školy a do práce jsou ohroženy "sovy". Tito lidé nemohou večer včas usnout, i když se snaží sebevíc.