Život Václava Havla byl plný paradoxních situací

V dětství byl "panským synkem" z bohaté rodiny, po nastolení komunistického režimu v roce 1948 zase občanem s nevyhovujícím kádrovým profilem. Mladý Václav Havel navštěvoval Reálné gymnázium a Kolej Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, výběrovou školu vedenou po anglickém vzoru. Po převratu v roce 1948 se však už mohl jen vyučit chemickým laborantem. Později vystudoval večerní gymnázium a až v polovině 60. let dálkově dramaturgii na DAMU.

Již od roku 1961 přitom působil v pražském Divadle Na zábradlí, pro jehož soubor později napsal například hry Zahradní slavnost či Ztížená možnost soustředění.

Psali jsme: Havel že poškozoval Česko? Ani náhodou, tvrdí exporadce Měli jsme štěstí, že byl Havel prezident. Chybí nám, Evropě i světu, zní ze Slovenska  

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné období normalizace znamenaly pro Havla vyřazení z oficiální kulturní sféry. Pracoval v dělnických profesích a většinu času trávil na chalupě na Hrádečku, kde také vznikla jeho stěžejní esejistická díla (Moc bezmocných, Slovo o slově).

Mezinárodní rozměr Havlovy osobnosti začal dělat vládnoucímu režimu starosti zvláště po roce 1977, kdy se významně podílel na vzniku opozičního hnutí Charta 77.

Pak ale normalizační režim padl a v závěru prosince 1989 byl hlavním aktérem další absurdní situace, když stále ještě komunisty ovládaný parlament jednohlasně zvolil prezidentem právě "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla.

Zatímco Havlovo působení na domácí politické scéně není vnímáno jednoznačně, v zahraničí je nejznámějším českým politikem polistopadového období. Podle politologů byla právě jeho osoba pro zahraničí zárukou kontinuity a stability.

Havlův osobní život po listopadu 1989 poznamenaly dvě zásadní události. V lednu 1996 zemřela jeho manželka Olga, která si získala respekt široké veřejnosti. A o rok později se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou, což vyvolalo rozporuplné reakce.

"Poprezidentskému" období Havlova života dominovala lidská práva. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Jako dramatik se znovu připomněl v roce 2008, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení.