Václav Havel čekal dítě s milenkou. Namísto porodu ji poslal na potrat

Havel navázal s Vodňanskou vztah krátce po svém návratu z vězení v roce 1983. Později začal chodit s Dagmar Veškrnovou a po svatbě byl nucen jejich vztah ukončit nadobro.

Během toho se ale stihlo odehrát mnohé. V roce 1984 s ním totiž Vodňanská otěhotněla. Vypráví o tom ve své knize Voda, která hoří.

"Stalo se, co se stalo. Otěhotněla jsem. Trojúhelník byl rovnostranný. Nikam se nepřekuloval. Všichni jsme v tom byli ponořeni nastejno. Napsala jsem Olze dopis. Václava miluju, jsem s ním těhotná," píše Jitka.

"Nedoufala jsem v nějaké náhlé řešení. Ale věděla jsem, že je možné Olze psát s takovou otevřeností. Její reakce byla víc než překvapivá. Byla laskavá, milá," uvádí dále s tím, že jí Olga nabídla život v komuně, se dvěma ženami. "Ve třech,“ dodává.

K tomu ale nedošlo, podle Blesku Vodňanská 27. dubna 1984 zažádala o interrupci. "Oboje argumenty pro i proti, mají nízké karáty. Kdyby V. jásal, tak tam nejdu. Uvědomuju si svoji k neunesení osamělost,“ napsala do deníku.

Sama by potrat zřejmě nepodstoupila, podle Havla ale šlo o nejlepší řešení. Důvody ji vysvětlil v rozsáhlém dopise, v němž uvedl: "Nicméně nahlíženo z hlediska reálného stavu věcí – kdo jsi Ty, kdo jsem já, do jakých vztahů jsme zapleteni, nahlíženo tedy z tohoto hlediska, je to asi řešení rozumné a nejschůdnější, byť jakási nedobrá příchuť v puse po tom asi nám zůstane. Jenomže já skutečně nemám právo svou chuť mít syna Vašíčka (beztak by to byla jistě holka) nadřadit všemu ostatnímu, tj. reálnému zhodnocení situace."

Před potratovou komisi s ní nešel, místo toho skládal trámy na svém Hrádečku. Pouze jí řekl, ale vše brala sportovně. Vodňanská ale vše vidí jinak.

"Nevím, co bych udělala dnes. Vím, co jsem udělala tehdy a čeho nepřestanu doživotně litovat. Dala bych, nevím co, kdyby to šlo vrátit," uvedla zdrceně.