Muž v toxické psychóze ubodal kamaráda, další zranil. Soud potvrdil trest

"Přestože byl obžalovaný opakovaně upozorňován na možnost vzniku toxické psychózy, dál zneužíval návykové látky, až se tedy konečně do tohoto stavu dostal," poznamenal předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička.

Incident se stal loni 8. března v rodinném domě v Horních Počernicích, kam Šanda přišel za svým známým, s nímž podle vlastních slov brával drogy. V té době tam byli na návštěvě další dva mladíci, dvojčata. Šanda si na setkání přinesl nůž, se kterým si nejprve pohrával a potom s ním trojici bezdůvodně a bez předchozí neshody napadl. Jedno z dvojčat následkům zranění podlehlo, druhé zachránila operace. Hostitel vyvázl s probodnutým lýtkem.

Za opilství mohl Šanda dostat maximálně desetiletý trest. Podle trestního zákoníku spáchá tento čin člověk, který se požitím nebo aplikací návykové látky přivede do stavu nepříčetnosti a dopustí se v něm činu, jenž by byl jinak trestný. Rozbory krve a moči ukázaly, že Šanda při útoku nebyl pod vlivem pervitinu. Podle znalců se však toxická psychóza může u člověka zneužívajícího drogy rozvinout i v okamžiku, kdy není intoxikován.

"Co se stalo, je hrozná věc. Občas jsem si ten pervitin v práci dal, nedošlo mi, že to zajde tak daleko. Byli to mí kamarádi, neměl jsem žádný úmysl jim ublížit. Lituju toho a omlouvám se," řekl dnes sedmadvacetiletý Šanda odvolacímu senátu.

Muž dříve popsal, že v době skutku měl "halucinace ve tvaru démonů". Obdobný stav předtím zažil jen jednou, kdy na něj "ze země vyskočil kozel". Poté se mladík tři měsíce dobrovolně léčil v Bohnicích, krátce po propuštění se však k pervitinu vrátil.

Znalci obžaloby a obhajoby se původně neshodli na tom, zda se Šanda nacházel ve stavu psychózy, nebo zda se u něj začala rozvíjet schizofrenie. Druhá varianta by znamenala, že za svůj čin není trestně odpovědný. Revizní posudek od klecanského Národního ústavu duševního zdraví se však přiklonil k první z možností.

Šandova obhájkyně dnes požadovala, aby soud jejího klienta buď úplně zprostil viny, nebo mu uložil mírnější trest. Argumentovala mimo jiné tím, že doposud bezúhonný mladík se do stavu nepříčetnosti dostal poprvé, a že tedy tento stav nemohl předvídat ani ovlivnit. Poukázala i na to, že horní hranice sazby za opilství je podle ní v Česku příliš vysoká, když například v sousedním Německu činí pět let.

Soud tyto argumenty odmítl. "Nejde o nepřiměřeně přísný trest s ohledem na společenskou škodlivost činu a na to, že následek, ke kterému došlo, je fatální a nevratný," řekl Lněnička. Vysvětlil také, že široké rozpětí sazby u opilství, která činí tři až deset let, pamatuje na to, že pod tuto skutkovou podstatu může spadat množství různých trestných činů. Horní hranice pak zohledňuje případy, kdy obžalovaní v nepříčetnosti páchají ty nejzávažnější činy včetně vraždy.

Pozůstalým má Šanda podle verdiktu uhradit celkem 2,4 milionu korun za způsobenou nemajetkovou újmu, dalších 213.000 musí zaplatit zdravotní pojišťovně.