Botanická zahrada vyhrála spor o Fatu Morganu, ÚS zamítl stížnost architekta

Verdikt vynesl loni v únoru Vrchní soud v Praze. Zároveň potvrdil, že zahrada neoprávněně použila projektovou dokumentaci, když ji bez Deylova souhlasu zpřístupnila dalším lidem kvůli provedení změn.

Zbytek žaloby, ve které se architekt domáhal 1,5 milionu korun, ale vrchní soud loni vrátil k Městskému soudu v Praze kvůli vyjasnění právní povahy nároku. Zároveň nařídil změnu samosoudce. Původní soudkyně prý nerespektovala názor nadřízeného soudu. Dovolání zahrady odmítl Nejvyšší soud.

Podle ústavní stížnosti nevěnovaly soudy případu takovou odbornou pozornost, jakou s ohledem na svou složitost vyžadovala. Rozhodnutí o zadostiučinění 100.000 korun, které padlo u odvolacího soudu, označila zahrada za překvapivé.

Podle ústavních soudců je ale verdikt náležitě odůvodněný a nemá ani žádné jiné vady, kvůli kterým by měl být zrušen. "Ve stěžovatelčině případě nedošlo ani k přijetí ústavně nepřijatelného překvapivého rozhodnutí, bylo zřejmé, že součástí požadavku žalobce je od samého počátku i úhrada finanční částky jako přiměřeného zadostiučinění," stojí v usnesení.

Zahrada, která je příspěvkovou organizací hlavního města, uzavřela s Deylem smlouvu v roce 1996. O tři roky později, ještě před dokončením díla, od kontraktu odstoupila. Skleník vyšel na 200 milionů korun, oproti původním odhadům se prodražil téměř desetinásobně. Podle architekta se to stalo i kvůli změnám, které zahrada v projektu svévolně provedla poté, co s ním ukončila spolupráci. Deyl tvrdil, že provedené změny měl možnost vidět až jako platící návštěvník, přičemž s řadou z nich nesouhlasí.

Prodražení výstavby Faty Morgany stálo místo někdejšího šéfa zahrady Jiřího Haagera. Ten v minulosti vypověděl, že Deyl dodal projekt pouze zčásti a pozdě, některé návrhy prý navíc byly absurdní a nepoužitelné.