Čeho lidé litují před smrtí? To byste nevěřili...

Wareová vyměnila kariéru v bance za péči o umírající. Během doby, kdy pečovala o umírající, zjistila, že téměř každý člověk, o nějž se starala tři až dvanáct týdnů před smrtí, nejvíce litoval, že neměl odvahu žít opravdu podle sebe, nikoliv podle očekávání druhých.

Lidé před smrtí také litovali, že tolik pracovali nebo že neuměli odvahu vyjádřit své city. Líto bylo také mnoha umírajícím, že si neudrželi přátele. "Kéž bych si dovolil být v životě šťastnější," uvádí autorka jako jedno z pěti nejčastějších přání umírajících.

"Se svými pacienty jsem poznala, že člověk hodně roste, když čelí smrti. Naučila jsem se nikdy nepodceňovat lidskou kapacitu růstu. Některé změny byly neobyčejné. Každý z klientů čelil různým emocím – popření, strachu, výčitkám a nakonec přijetí. Každý z nich našel před smrtí mír, každý z nich," uvedla Wareová. Ve své knize především dokládá, že nemá smysl čekat na vzdálenou budoucnost, ale raději žít aktivně tady a teď. Heslo "Carpe diem" se podle ní nesmí odkládat.

Autorka provází čtenáře jednotlivými příběhy lítosti a ukazuje jim důsledky, ke kterým nečinnost může vést. Na konci však ukazuje, jak obrovský a spásný smysl má nalezení sil a odvahy ke změně.