VAROVÁNÍ odborníků: Kohoutkovou vodu nechte chvilku odstát. Proč?

Než si dáte doušek čiré vody, zamyslete se však také nad tím, jaká voda to je a odkud pochází. V zásadě máme dnes na výběr ze tří možností:

1. Voda kohoutková

Teče nám doma z kohoutků, je tedy relativně snadno dostupná. Jedná se o vodu, která pochází velmi často z horních toků řek a nádrží, prochází složitou chemickou úpravou, pak proteče kilometry potrubí, naším kohoutkem a až následně si ji natočíme do skleničky.

Aby byla nezávadná, musí se téměř vždy chlorovat. A možná jste si všimli, že když si natočíte skleničku vody z kohoutku nyní po povodních, rozhodně se nejedná o bezbarvou tekutinu. Je to tím, že po povodních je zvýšeno množství chloru, který je ve vodě obsažen. "Obecnou pravdou je, že když se po natočení kohoutkové vody do skleničky nechá tato voda chvíli odstát, okamžitě se sníží množství volného chlóru a zlepší se chuť vody," podotýká profesor Michal Voldřich z VŠCHT.

Chlór ve vodě obsažený není sice v přiměřeném množství mimořádně škodlivý, mnoha lidem ale způsobuje kožní problémy alergie, pocit vysušené či podrážděné pokožky, zhoršuje stavy při lupénce a jiných kožních onemocněních hlavně u dětí. Především teď byste si tedy měli na vodu z kohoutku dávat pozor.

2. Voda studniční

Mnohé domácnosti – především na venkově – využívají jako zdroj pitné vody studny. Patříte-li k nim, je důležité uvědomit si, že kvalitu vody ve studni může ovlivnit mnoho faktorů a je třeba ji pravidelně kontrolovat. Studniční voda totiž vždy představuje určité zdravotní riziko.

Z pravidelných kontrol vyplývá, že až 70% studní nesplňuje požadavky na pitnou vodu. Nejčastějšími škodlivinami, které se ve studniční vodě objevují, jsou dusičnany, dusitany, chloridy, sírany či amoniak a koliformní bakterie.

Každý majitel studny by si proto měl vždy na jaře nechat provést laboratorní rozbor mikrobiologických a chemických ukazatelů, který stojí přibližně 1500 Kč.

Podle posledních informací Ministerstva zdravotnictví a Krajských hygienických stanic bylo při povodních zasaženo jen ve Středočeském kraji až 3000 studní. Voda z nich nyní není vhodná k pití, dokud majitelé neprovedou sanaci a následný rozbor kvality vody.

3. Voda balená

Pochází z hlubin země a nesmí se chemicky upravovat. Jenže i u balené vody se – stejně jako u jiných potravin – rozhodně vyplatí prostudovat etiketu. V zásadě dle označení na obalu rozlišujeme tyto typy balené vody:

• Pramenitá - pochází z chráněného podzemního zdroje a má stálé a zaručené složení. Složení je vždy uvedeno na obale. Pramenitá voda nesmí být chemicky upravována ani desinfikována.

• Minerální voda – je rovněž podzemní vodou z chráněného zdroje, která má charakteristický obsah minerálních látek a stopových prvků a tedy prospěšné fyziologické účinky na lidský organismus a stejně jako pramenitá voda nesmí být chemicky upravována a desinfikována. Minerální voda může být mineralizována slabě, středně či vysoce. Slabě a středně mineralizované vody se nemusíte bát pít denně, zakoupíte je běžně v obchodech. Vysoce mineralizované vody se prodávají v lékárnách a slouží pro léčebné kúry. O jejich pití je vždy lepší se poradit s lékařem.

• Kojenecká – stejně jako pramenitá či minerální voda pochází z chráněného podzemního zdroje. Rozdíl je ten, že celkový obsah rozpuštěných pevných látek může být maximálně 500 mg/l. A přísněji jsou stanoveny i limity na další látky především dusičnany. Složení je vždy uvedeno na obale. Kojenecká voda nesmí být chemicky upravována, k úpravě je povoleno pouze UV záření. Jak už její název napovídá, primárně je určena pro kojence a malé děti, jejichž organismus vyžaduje skutečně jen to nejčistší, vhodná je ale samozřejmě i pro dospělé.

• Pitná – takto označená balená voda může pocházet z podzemního i povrchového zdroje. Její složení musí být uvedeno na obale, je povolena fyzikálně-chemická úprava. Hodí se spíše na vaření.