Vzdor proti očkování neutichá. Co na to česká justice?

V případu dítěte, které nemělo očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, NSS loni rozhodl, že konkretizace očkovací povinnosti formou vyhlášky neodporuje ústavně právním požadavkům. Rodiče reagovali ústavní stížností, v níž tvrdili, že očkovací povinnost zasahuje do základních lidských práv, a proto by měla být komplexně upravena zákonem, a nikoliv jen vyhláškou.

Podle Ústavního soudu školka, úřady ani soudy v kauze neočkované dívky nechybovaly. Rodina prý sama znemožnila přijetí dítěte do školky tím, že nepřistoupila na podmínky stanovené pro všechny stejně.

NSS nedávno v jiném sporu vyhověl stížnosti ministerstva zdravotnictví v případě rodičů, kteří dostali pokutu 6000 korun za to, že své dítě nenechali očkovat. Městský soud v Praze sankci zrušil, nicméně podle NSS chyboval a musí se případem zabývat znovu.

Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje povinnost podrobit se pravidelnému očkování. Podle loňského verdiktu rozšířeného senátu NSS je řešení prostřednictvím vyhlášky přípustné a v jistém ohledu i praktické - umožňuje pružně reagovat na výskyt infekčních onemocnění i vývoj vědeckého poznání.

Doby, kdy se s masovým očkováním začínalo, jsou totiž dávno pryč. Největší rozmach přišel v padesátých letech minulého století a očkování se rychle a po právu zařadilo mezi jeden ze zázraků moderní medicíny. Úspěch byl oslňující.

Například dětská obrna začala v Evropě a Spojených státech dramaticky rychle mizet a v devadesátých letech byla na západní polokouli téměř vymýcena. V roce 1967 zahájila Světová zdravotnická organizace (WHO) první celosvětový pokus o úplnou likvidaci nemoci - konkrétně pravých neštovic. O třináct let později zdravotníci nemoc na planetě skutečně vyhladili.

Očkování přispělo k podstatnému snížení výskytu dalších nemocí - záškrtu, černého kašle, hemofilových infekcí, spalniček, příušnic či zarděnek. V nadšení nad těmito úspěchy si WHO stanovila další cíl: vymýcení spalniček a žloutenky typu B.

S rostoucím počtem očkování začalo ale být zřejmé, že každá vakcína může mít vážné vedlejší účinky. Kromě pomíjejících akutních reakcí byly zaznamenány sice vzácné, ale zato těžké a v některých případech i smrtelné komplikace, informuje server zdravi.e15.cz.

Čím dál více se mluví také o tom, že některé reakce se mohou projevit až po dlouhé době - může dojít k narušení imunitního systému či neurologického vývoje dítěte. Očkování totiž stimuluje imunitní systém jinak, než by to udělala infekce přirozenou cestou, a to může obranný systém „rozhodit". Několik studií potvrdilo větší výskyt astmatu, ekzémů a alergií u očkovaných dětí než u dětí neočkovaných.

Vakcinace může přispívat ke vzniku revmatických onemocnění, cukrovky či roztroušené sklerózy. Očkování je také v podezření, že u náchylných dětí může vyvolat vážnou poruchu vývoje - autismus. Obezřetný postoj k očkování není na západ od našich hranic ničím novým.

„Nebezpečí epidemií upadlo v zapomnění a naopak problémy, které očkování způsobuje, se ocitly na programu dne," vysvětluje německý lékař Martin Hirte v knize Očkování - pro a proti. Hirte přitom není žádný zarytý odpůrce očkování. Jen se na něj dívá kriticky a nahlas zvažuje jeho rizika a přínosy. I díky jeho knize roste v Česku navzdory povinnému očkovacímu kalendáři počet rodičů, kteří se o očkování svých dětí zajímají a nebojí se případně jít do střetu se státní mašinerií.