Tajemství české vlajky: Ukradli jsme ji Slovákům, mohla vypadat zcela jinak

Na svou státní vlajku můžeme být hrdí. Letos oslavila 93 let a už ve své době byla moderní. S modrým klínem byla jednou z prvních, ne-li vůbec první vlajkou na světě, která klín použila. A její vznik vůbec nebyl taková nuda, jak by se mohlo zdát. Vojáci ji dokonce testovali na malých parníčcích na Vltavě, aby zjistili, jestli je dobře viditelná a rozeznatelná. Sledovali ji za svítání, plného slunce i šera.

Když 28. října 1918 vzniklo Československo, objevil se zádrhel. Nová země Čechů a Slováků neměla svou vlajku. Tedy - to by nebylo úplně přesné. Neexistovala oficiální vlajka, ale používala se dvojbarevná bíločervená vlajka. To mělo i historické opodstatnění. Používal ji královský vojenský prapor a vycházela z barev erbu Českého království.

Potíž byla v tom, že stejnou vlajku používalo i Polsko a Rakousko. A tak si Čechoslováci museli tu svoji upravit. "Bylo tedy nutné přidat další barvu a tou byla modrá. To byly také slovanské barvy - bílá, červená a modrá," vysvětlil Aleš Brožek, ředitel Severočeské vědecké knihovny, který se dlouhodobě věnuje historii české státní vlajky.

Mít svou vlajku nešlo hned a svou finální a oficiální podobu tak vlajka získala skoro rok a půl po vzniku Československa, 30. března 1920.

Co tomu předcházelo?

Dlouhé vybírání a zvažování možných variant, které by dávaly symbolický význam, heraldický smysl a líbily by se lidem. Návrhy posuzovala a vybírala speciálně složená komise. Autorem vlajky, byť se o tom později ještě vedly spory, se stal Jaroslav Kursa. Byl to zřejmě spíše nenápadný úředníček a archivář ministerstva vnitra. Dodnes se dokonce nedochovala ani žádná jeho fotografie. Měl ale zřejmě cit a snad i štěstí a komise nakonec vybrala jeden z jeho návrhů.

Kursa nebyl sám. Vlajku vymýšlela spousta lidí, což dokládají i další (nejen Kursovy) návrhy vlajky, které vám přinášíme. Kuriozní je na nich je třeba to, že dnes by si nás zřejmě všichni mohli plést s Američany - tak nápadná je podoba jednoho z návrhů s americkou státní vlajkou.

Nakonec už komise vlajku skoro měla. Vybrala trojbarevnou variantu s modrým klínem, který měl symbolizovat Slováky. Ale vlajka stále nevypadala jako ta současná. Modrý klín totiž nesahal do poloviny vlajky jako dnes, ale jen do jedné třetiny. Nakonec převážil návrh mít klín raději delší než kratší.

Pikantní je, že úředníci neponechali nic náhodě. V komisi pro vznik vlajky zasedal i podplukovník Antonín Valšík z ministerstva národní obrany. I on doporučoval, aby byl modrý klín větší a prototyp vlajky také nechal otestovat. V parlamentu pak o tom v březnu 1920 referoval: "Došli jsme k názoru, ž je nutno dát barvu modrou na čestné místo a dali jsme tedy ten modrý klín při žerdi, čímž vznikla forma vlajky, která se stala návrhem státním. Byl jsem toho vinen já, že původně vznikla vlajka, která činila dojem vskutku trochu toporný, a sice z toho důvodu, že jsme chtěli dáti tomu klínu nějaké snadno pochopitelné rozměry, které by se v předpisech jednoduše nechaly vyjádřiti. Vyhotovena byla vlajka, jezdily pod ní dva parníčky asi 4 dny na Vltavě a pozorovali jsme tu vlajku jak v přírodě, tak ve městě za svitu slunce i za večerního šera a shledali jsme, že svým seskupením i tvarem co vlajka vyhovuje, poněvadž je zdaleka rozeznatelná."

Zajímavé je, že se zánikem Československa jsme o tuto vlajku měli přijít. Když se Češi a Slováci dělili na dva samostatné státy, dohodli se, že staré symboly Československa nebude ani jedna strana používat. Češi to porušili - odůvodnili to tím, že noví poslanci nejsou vázáni rozhodnutím federálního shromáždění už neexistujícího státu.

A tak nám někdejší československá vlajka zůstala. Modrý klín, který kdysi symbolizoval Slováky, je dnes, jak uvádí Wikipedia, interpretován jako barva jedné z historických zemí Moravy, která pod modrou barvou v historii vystupovala na bojištích.