Na Vánoce lidi obdarovává Ježíšek i řada jeho kolegů

O vánočních darech rozdávaných v předvečer Štědrého večera v Čechách se zmiňoval už benediktinský mnich Jan z Holešova, žijící na přelomu 14. a 15. století za vlády českého krále Václava IV. Podle něj lidé na paměť narození Ježíše Krista posílají v tento večer "příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami".Zároveň však kritizoval, že někteří posílají toho dne štědrovečerní dárky ne na památku nebeského seslání, ale aby měli štěstí po celý následující rok. "Doznávají totiž, že kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dříve, než rok skončí," dodal Jan z Holešova.Valburga Vavřinová v knize Malá encyklopedie Vánoc upozornila, že do 16. století mívaly vánoční dárky dokonce často charakter úplatků a občas byly vymáhány i násilím. Zvyk obdarovávat o Štědrém večeru děti se však stal v českých zemích nedílnou součástí Vánoc až v 19. století. "Tou dobou se již i ti nejchudší z nejchudších snažili svým dětem dát o Vánocích dárek, i kdyby to bylo jen červené jablíčko a hrst ořechů," napsala.A tak Ježíšek do českých rodin nosil většinou věci praktické - tatínkové jásali nad tabatěrkou na oblíbený šňupací tabák, novou dýmkou, šlemi či pantoflemi, maminky obdivovaly látku na šaty, holčičky dostávaly panenky, ale i kanafas a ubrusy do výbavy a kluci se radovali z perníkového koně či cínových vojáčků. Jak to bylo u chudých lidí o Vánocích roku 1859, se rozepsala Božena Němcová. Svým dětem mohla slavná spisovatelka dát ke štědrovečerní večeři jen malý kousek ryby a jedno jablko.Krásná myšlenka vánočního obdarovávání se časem proměnila v povinnost uspokojit téměř za každou cenu neustále vzrůstající nároky a sehnat všechno z předlouhých seznamů adresovaných Ježíškovi. "V tom je právě zvláštní zázračnost dárku, že radost z něho přesahuje jeho cenu. Přeju všem, aby dávali a dostávali jen ...šťastné dárky, třeba byly sebelacinější," napsal k tomu o mnoho let později Karel Čapek.