Sranda se zločinem: Hledal se Křemílek, souložit mohou jen tři lidé v domě

Vysvětlovat policii měl co i zloděj estét. V prodejně s oblečením si vybral tři trička, která se mu líbila. Vadily mu ale plastové knoflíky. "Nevypadaly pěkně. K tričkům se nehodily. Tak jsem je sundal," řekl později při výslechu. Neunikl ale pozornosti prodavačky. "Až později mi došlo, že plastové knoflíky nejsou součástí oblečení, ale zabezpečovací systém," hájil se.

Jak může cesta na nákup skončit výslechem na policii se zase snažil vysvětlil muž, který se vloupal od zaparkovaného auta. Uvedl, že večer si šel nakoupit potraviny. Cestou náhodou našel červené kladívko. Takové, které je například v autobusech pro případ potřeby rozbití skla. Když už jej našel, tak toho využil. Rozbil kladívkem okno auta o odnesl odložené věci. "Byla to naprostá náhoda," řekl.

Opakovaně na linku 158 volal jistý muž z Ostravy. "Vše se nahromadilo najednou. Ztratil jsem peněženku s doklady a penězi. Byl jsem opilý a navíc jsem byl i celkově naštvaný. S přítelkyní se nedalo hovořit, tak jsem si chtěl pohovořit s někým na bezplatných linkách," uvedl.

Svědkem zajímavé situace se stal obyvatel Ostravy, který nahlásil krádež věcí z kontejneru na obnošené oblečení. Nejdříve ale spatřil ženu, která u kontejneru stála a mluvila na něj. V šoku byl, když jí kontejner odpověděl. Později se zjistilo, že uvnitř byl devětadvacetiletý zloděj, který ven vyhazoval oblečení.

Úsměv na rtech policistů občas vyvolá i popis možných pachatelů, který získávají od svědků či obětí. V jednom případě se tak dozvěděli, že pachatel maskovaný černou kuklou připomínal večerníčkové postavy Křemílka a Vochomůrku. V jiném případě pak policisté měli hledat herce z amerického filmu Requiem za sen. Nic konkrétnějšího žena k popisu neuvedla.

Nejen se zločinci, ale i se zákony je někdy legrace

Možná se budete divit, ale v Arizoně je přísně zakázáno lovit velbloudy. Na tom by nebylo nic divného, kdyby po Arizoně nepobíhalo asi tolik velbloudů jako po Václaváku. Zákon má své opodstatnění u americké armády, která v místní poušti právě na velbloudech dělala experimenty. Potom, když už je nepotřebovali, tak je zkrátka vypustili a zakázali je lovit. Bylo to levnější, než je někam převážet.

Zákon podporující francouzskou národní hrdost nakazuje, že od osmi hodin dopoledne do osmi večer musejí rádia ze 70 procent hrát pouze francouzské interprety. Další, poněkud nesmyslnější zákon, považuje popelníky za vražednou zbraň. Otázkou zůstává, proč se za vražedné zbraně nepovažují všechny tupé a tvrdé předměty.

Další zákon patří do rybářského sektoru. Podle něj patří britské královské rodině každá mrtvá velryba a jeseter, který je vyplaven na britské pobřeží. Ocas pro královnu, hlava pro krále. Dodnes je tento poněkud archaický zákon tvrdě vymáhán. V roce 2004 se jeden rybář pokusil nalezeného jesetera prodat na černém trhu, ale policie ho zatkla, ještě než obchod dokončil.

Ve vězení se můžete ocitnout i za zdánlivě nepodstatnou věc. Stačí se zmýlit, nalepit známku s královnou hlavou dolů a už vás odvážejí za velezradu. Jiné kuriózní zákony už se naštěstí tak tvrdě nevymáhají. Strážníci by asi jen stěží prosazovali zákon, zakazující souložit v jednom domě více než třem lidem najednou, uvedl server web4men.eu.