Deník nekuřáka: Můj první týden bez cigaret aneb Jak na to

Kouřím skoro dvacet let a dotáhl jsem to na krabičku denně. Přestat s cigaretami se mi podařilo jen třikrát v životě. Jednou na rok a dvakrát jsem vydržel sotva půl roku. Zkoušel jsem to tehdy sám, nanejvýš s pomocí nikotinových náplastí, inhalátorů a žvýkaček. Jedenkrát jsem vlastně také navštívil proslulého "šarlatána", který se pokusil moji závislost zlomit jakýmsi zaříkáváním. Chvíli to snad i opravdu fungovalo...

Tentokrát jsem vsadil na odbornější přístup a odbornější pomoc. Vyhledal jsem Centrum pro léčbu závislosti na tabáku v Praze na Karlově náměstí. Podobná centra fungují po celé zemi ve větších městech a při větších nemocnicích. Svěřujete se v nich do rukou lékařů a jste pod lékařským dohledem. A navíc se vám otevírají další možnosti léčby.

Já jsem vsadil na léčbu lékem Champix. Podobně je na tom většina klientů či pacientů, kteří docházejí do centra. Jsou to až na výjimky silní kuřáci, kteří musí v boji se závislostí nasadit nejtěžší zbraně. A takovou je právě léčba Champixem, který je v Česku k dostání od roku 2007.

Motivy a rozhodnutí

Přestat kouřit si přeje prakticky téměř každý kuřák. A ten, který to už vyzkoušel, ví, že to není nic lehkého. Odborníci dokonce tvrdí, že nikotin je droga, na níž vzniká rychlejší a silnější závislost než na heroinu. Mým nejdůležitějším motivem bylo především zdraví a negativní dopady kouření na něj. Zbytek dalších argumentů proti cigaretě - jako třeba finanční úspora - jsou pro mě příjemnými bonusy navíc.

Rozhodnutí souviselo s načasováním. Přestávat kouřit sice doslova nebolí, ale je přetrvává při něm neustálé nepříjemné nutkání si zapálit. Chtěl jsem si tohle období odbýt někdy v zimě, abych si mohl léta užívat už jako nekuřák nebo alespoň vyléčený kuřák. Volba nakonec padla na začátek března. Budu-li mít pevnou vůli, do tří měsíců bych měl být z nejhoršího venku.

Příprava

Do Centra pro léčbu závislosti na tabáku jsem zavolal někdy v lednu. Objednal jsem se na schůzku a sám byl zvědavý, co bude dál. Na první schůzce se mě nejdřív ujala zdravotní sestra. Vyplnil jsem snad osm dotazníků o svém zdravotním a psychickém stavu, o svých dřívějších pokusech přestat kouřit, o svém vztahu k cigaretě a síle mé závislosti. Nepřekvapivě se ukázalo, že patřím k silným kuřákům. 

Pak mě v centru zvážili, změřili mě, určili množství tuku v těle a dýcháním do přístroje stanovili i moji kapacitu plic a množství CO2 v krvi, které blokuje červeným krvinkám přenos kyslíku v těle.

Považuji za důležité na tomto místě podotknout, že veškerá tato asi hodinová péče o moji osobu mě stála pouhých 30 korun regulačního poplatku. Kromě platby za medikamenty (o nich bude řeč dále) je to jediný náklad spojený s centrem proti závislosti na tabáku. Přístup lékařů a sester je neuvěřitelně milý a starostlivý. A když začnete znovu kouřit, nikdo vám hlavu neutrhne. V centru vám vysvětlí, že se z tohoto selhání můžete napříště poučit a budou vás motivovat k dalšímu pokusu.

Po přijímacích procedurách jsem měl pohovor s lékařkou. Zasvětila mě do mé situace (silný kuřák) a navrhla a osvětlila mi nadcházející léčbu preparátem Champix. Dostal jsem jakousi "odvykací" brožuru a pozvali mě na další návštěvu. Při ní vás podrobně zasvětí do toho, co vás po típnutí poslední cigarety čeká. Jde o popis abstinenčních příznaků, rizikových situací a pomocných metod, jak chuť na cigaretu zahnat. A kromě toho jsem zdarma dostal i startovací balíček Champix.

Po druhé návštěvě je všechno už jen na vás. Nikdo vás netlačí k rozhodutí, kdy přestat kouřit. Datum si stanovíte sami. Jen je nutné se lékařům opět přihlásit do týdne od chvíle, kdy jste odložili poslední cigaretu.

V péči centra budete celý následující rok, během něhož vás čeká asi pět návštěv lékaře. Odměnou vám může být statistika, která říká, že z klientů centra dokáže plných 40 procent přestat kouřit. Slovem přestat se tu rozumí, že jste po celý rok "čistí" a nekouříte.

Počet vyléčených kuřáků se může zdát relativně malý, ale úspěšnější metoda patrně neexistuje. Navíc číslo bude pravděpodobně o dost vyšší. Jako vyléčeného kuřáka tu berou jen toho, kdo dorazí za rok a podstoupí vyšetření, které prokáže, že nekouří. Osobně znám dva klienty centra, kteří v jeho péči přestali kouřit, ale na poslední schůzku už nepřišli a centrum je tedy oficiálně vede jako nevyléčené.

Champix je ve skutečnosti obchodní značka, pod jakou je nabízen lék pro odvykání kouření. Účinnou látkou je vareniklin. Byl vyvinutý výhradně a cíleně jako léčba závislosti na tabáku. A z vlastní zkušenosti dnes mohu prohlásit, že funguje.

Při kouření není kuřákův mozek "odměňován" nikotinem. Ten je pouze prostředkem k odměně. Nikotin v mozku udeří na nikotinové receptory, které do mozku krátce vstříknou dopamin, látku odpovědnou za náš pocit štěstí či odměny. Dopamin se uvolňuje s každým šlukem z cigarety a pokaždé kuřáka malinko odmění, až se na této odměně stane závislým.

Champix, resp. vareniklin tuhle cestu blokuje. Naváže se na nikotinové receptory v mozku a obsadí je. Po celou dobu užívání bývalého kuřáka odměňuje malinkými dávkami dopaminu podobně jako cigareta, ale nesrovnatelně méně. Navíc má tu výhodu, že když si i přesto zapálíte, u cigarety vám schází pocit odměny. Nefunguje zkrátka jako dřív. Někteří kuřáci jsou překvapení tím, že po champixu nemusí vůbec kouřit. Jiným cigareta alespoň chutná méně.

Vareniklin má tu nevýhodu, že způsobuje mírnou nevolnost. Je proto nutné, aby na něj tělo nejprve přivyklo. Musíte si proto stanovit svůj "den D" a týden předtím začít s užíváním léku v postupně se zvyšujících dávkách. Nevolnosti lze předcházet tím, že člověk lék užívá na plný žaludek a zapíjí ho dostatečným množstvím vody.

Příprava na den D

Mým dnem D se stal začátek března. Týden předtím jsem si poprvé vzal polovinu tabletky. A lék opravdu zabral. Měl jsem napoprvé pocit mírné euforie a cítil jsem se nabitý energií. Přitom jsem ale pořád kouřil. Všiml jsem si ovšem, že mi cigarety skutečně chutnají méně a nemám potřebu si jich zapalovat tolik. Abych účinek champixu shrnul pro kuřáky co nejsrozumitelněji - trvale máte asi takový pocit, jako když jste právě dokouřili cigaretu. Nemáte nutkání si zapálit další a pokud to uděláte, připadá vám cigareta tak trochu zbytečná. Zkrátka jako ta druhá ihned po první.

První týden jsem postupně zvyšoval dávky tabletek až nastal den D. Své rozhodnutí jsem záměrně rozšířil mezi přátele a sezval je do hospody na své poslední rozloučení s cigaretami. Oslava byla povedená a já svůj první den v roli nekuřáka zahájil s kocovinou. Následuje několik krátkých poznámek, které jsem si zapsal do pomyslného deníčku nekuřáka a pomocí facebooku se o zkušenosti podělil:

__________________________________

1. den - chuť na cigáro byla, měl jsem navíc trochu kocovinu, ale nebylo to nic nepřekonatelného. Ráno jsem zjistil, že jsou rozbitý obě elektronický cigarety a protože začínal víkend, nebylo jak je nahradit. Večer jsem po práci zašel na dvě tři hoďky do hospody a zvládnul jsem to úplně v pohodě.

2. den - chuť menší nebo jsem si spíš zvykl a naplno si uvědomil, že už nekouřím, takže se myšlenkami na cigáro moc nerozptyluji. Ještě den předtím jsem si v práci mimoděk oblékl bundu, když šli ostatní na cigáro.

3. den - měl jsem volno a hned ráno mě potkaly tři překvapivé věci. Na ulici mi na dálku (!) voněla jedna holka. V hospodě jsem měl podezření, že mi do piva přilili panáka, protože jsem z něj cítil alkohol víc než jindy. A pak jsem si dal ke kávě "královský štrúdl" a dostal jsem gastronomický orgasmus! Teprve pak mi došlo, že se mi prostě jenom zlepšil čich a chuť.

4. den - pohoda. Na cigára ani příliš nemyslím. Pořídil jsem i novou elektronickou cigaretu. Náplň je samozřejmě bez nikotinu - melounová. Myslel jsem, že to e-cigáro budu používat při nejvyšší nouzi - třeba v hospodě, ale když jsem ho tam včera měl, nepotáhl jsem z něj ani desetkrát. Nějak mě to nebavilo.

5. den - práce. Cigára mi nechybí, jde to snadno. Občas nějaká myšlenka přijde, ale odeženu jí snadno jako mouchu. Teda jestli to fakt dělají jen ty prášky, tak Nobelovku jejich vynálezci. Ale chci věřit, že na tom mám i svůj podíl!

6. den - ještě stále mě překvapuje, jak se mi zjemnila chuť a čich. Ale přesto se držím, abych nemlsal. Jím zhruba stejně tolik, jako když jsem kouřil. V centru mě totiž varovali, že váha může jít nahoru. Taky proto jsem si pořídil měsíční kalendář. Visí mi v koupelně nad váhou a zapisuji do něj každé ráno svoji hmotnost. Někdy o kilo vyleze, jindy zase o kilo spadne. Zatím se držím na svém.

7. den - nepřestává mě překvapovat, že dokážu sedět u piva nebo kafe s kuřáky a nehryzat si nehty. Samozřejmě s nimi občas dostanu chuť na cigaretu, ale takových myšlenek se snažím nevšímat si. Když jsem kdysi dávno přestával kouřit bez podpory medikamentů, byla návštěva hospody skoro nemyslitelná. Je to prostě rizikové místo. Teď je to celkem snadné. V jiných situacích ještě snadnější...

__________________________________

Chtěl bych ještě zmínit rizika užívání Champixu, před kterými mě jiní lidé varovali a o kterých se píše také na webu. Champix prý způsobuje a vyvolává deprese. I na to mi v centru odpovídali - tamní lékaři to podle svých slov považují spíše za fámu. A podobně se o depresích v souvislosti se Champixem píše na Wikipedii.

Odvykání cigaretám je samo o sobě poměrně stresující záležitostí, která zejména ve svých počátcích v kuřácích vyvolává deprese. Není proto jasné, jestli případné deprese způsobuje lék nebo nedostatek nikotinu. Za sebe mohu prohlásit, že se mi sebemenší deprese zatím vyhýbají a cítím na sobě spíše pozitivní účinky toho, že už nekouřím.

Příští týden mě čeká první návštěva lékaře od chvíle, kdy jsem přestal kouřit. Rád vás budu informovat o dalším vývoji mé války s cigaretami. A bude mi ctí, pokud se se mnou a dalšími čtenáři podělíte o své zkušenosti s odvykáním kouření. 

V některém z příštích pokračování rovněž pozveme do on-line rozhovoru docentku Evu Králíkovou, která Centrum pro závislé na tabáku vede a pomohla už tisícovkám kuřáků jejich závislost odstranit. A budeme se věnovat i dalším metodám odvykání, jako je třeba motivační kniha "Snadná cesta, jak přestat kouřit" od Allena Carra. Ta pomáhá přestat kouřit pomocí změny vnitřních postojů kuřáka.