Češi a spánek? Průzkum vyvrací mýty a řeší záhadu u mužů

Češi ve věku 15-85 let spí denně v průměru sedm a čtvrt hodiny. Výše zmiňovaných ideálních 7-8 hodin spánku si dopřává šest Čechů z deseti. Opravdu dorůžova se díky devíti či dokonce více hodinám spánku vyspí 14 % obyvatel. Na druhou stranu čtvrtina Čechů spí méně než 7 hodin. Každý stý Čech spí jen 4 hodiny denně.

Ačkoliv v menších obcích pracovní doba obvykle začíná v ranějších hodinách než ve městech, na průměrné délce spánku se tento fakt příliš neodráží a lidé na vesnici i ve městě spí v průměru přibližně stejně dlouho. Rozdíl je pouhá čtvrthodina spánku navíc ve velkých městech oproti malým obcím. V detailnějším pohledu je ale přece jen vidět, že těch opravdových spáčů, kteří spí 9 a více hodin je ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel téměř dvakrát tolik (19 %) než v malých obcích pod 5 tisíc obyvatel (11 %). Nejnižší podíl nespavců je ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel (22 %), informuje factum.cz.

Ačkoli délka spánku úzce souvisí s věkem, rozhodně ne tak, že čím je člověk starší, tím méně spí. Mladí lidé si v porovnání s ostatními věkovými kategoriemi přispí nejdéle a obvykle vstávají po téměř osmi hodinách spánku. Se zvyšujícím se věkem se pak průměrná délka spánku opravdu zkracuje a nejkratší dobu spí lidé ve věkové kategorii 45-54 let – v průměru méně než 7 hodin. Dále se už ale průměrná délka spánku opět prodlužuje.

Ve věku 55 a více let spí lidé už opět přes 7 hodin a v důchodovém věku je to v průměru 7 hodin a 20 minut. Na druhou stranu je však nutno poznamenat, že mezi důchodci, jejichž ranní vstávání již není určováno pracovní dobou, tři z deseti lidí spí v průměru maximálně 6 hodin denně.

Nejméně spí lidé ve středním věku (45 – 55 let). To je asi přirozené, protože jde o opravdu o velmi náročné životní období – na jedné straně jejich děti vylétají z hnízda a na druhé straně rodiče těchto lidí se dostávají do věku, kdy už v řadě případů potřebují pomoc. A už tyto situace samotné naše myšlenky zaměstnávají natolik, že nám často zkrátí spánek. To platí pro obě pohlaví.

Souvislost spánku s věkem se ale určitým způsobem liší mezi muži a ženami. U obou pohlaví platí, že nejvíce se spí v raném mládí, ve středním věku se spí méně a ve stáří se opět spí více. Odlišnost je v tom, kdy jednotlivé fáze u mužů a žen nastávají a jak jsou významné.

Zatímco u žen je krásně vidět postupné mírné zkracování spánku od náctiletých až do důchodu (kolem šedesátky) a pak skokové prodloužení spánku po pětašedesátce, resp. po odchodu do důchodu, u mužů je situace jiná.

K postupnému a plynulému zkracování spánku u mužů dochází do čtyřicítky. Pak ale k pětačtyřicítce přichází výrazný zlom a ve věku 45 – 54 let spí takřka každý druhý muž maximálně 6 hodin. Vzhledem k tomu, že muži řeší výše uvedené životní situace (odchod dětí, péči o vlastní rodiče) viditelně méně než ženy, je třeba hledat i další příčiny.

Spí muži v tomto věku tak málo kvůli tomu, že je chytla druhá míza a mají pocit, že musí všechno dohnat, nebo kvůli tomu, že jim začalo noční vstávání kvůli zdravotním problémům například s prostatou? Ať už je za tím cokoli, skutečností zůstává, že toto období nedostatku spánku si u mužů vybírá svou daň a oni se tak zhruba o 10 let dříve než ženy dostávají k opětovné potřebě delšího spánku.