Bratr údajného lihového bosse může z vazby: Kauce 7 milionů byla málo, musí přitlačit

Rodina Tomáše Březiny dnes u soudu původně nabídla kauci ve výši sedm milionů korun; pěti milionů korun chtěl složit jeho otec Vladimír Březina, další dva miliony korun jeho tchán. Soudce Eduard Ondrášek však uvedl, že tyto záruky nejsou dostatečné, podle něj je přijatelná záruka 15 milionů korun.

Tomáš Březina byl jedním z nejbližších spolupracovníků údajného šéfa takzvané lihové mafie Radka Březiny. Společně s dalším mužem Tomášem Pantlíkem se před olomouckým soudem zodpovídá ze skrytých zásob nezdaněného lihu v Olomouci, Stojčíně na Pelhřimovsku a ve Valašském Meziříčí. Daňový únik byl vyčíslen dohromady téměř na půl miliardy korun.

Vhodné podmínky pro černý trh s lihovinami poskytuje naše daňová soustava a podmínky týkající se správné výroby a skladování nezávadných lihovin. Spotřební daň z litru čistého alkoholu činí 285 korun, což je natolik vysoká částka, že se černá výroba nedaněného lihu velmi vyplácí. V souladu se současnými diskusemi o snižování či zvyšování daní je tak právě v případě lihu legitimní otázka, zda současnou daň – nesnížit.

To ale není vše. Malí výrobci lihovin, obvykle ovocných destilátů z privátních pěstitelských pálenic, mají poloviční spotřební daň oproti velkým výrobcům, v praxi 143 korun za litr čistého lihu. To by šlo ještě pochopit, daňová podpora menších výrobců alkoholu není nic nestandardního a platí třeba i v případě malých pivovarů.

Problém ovšem je, že malí výrobci destilátů nejsou často zas tak malí, a své výrobky prodávají v tržní síti. A chtějí-li uspět v konkurenci, mohou do vypálené tekutiny zahrnout i takzvaný úkap a dokap, což jsou ovšem složky, které obsahují ve zvýšené míře právě metylalkohol. Každopádně je dvojí sazba spotřební daně za současné nepřesné definice, jak může menší výrobce destilátů se svými produkty nakládat, velmi liberálním prostorem k daňovým podvodům i zdravotním rizikům, píše server Vitalia.cz.