Tragická česká expedice Peru 1970. Co se tehdy stalo?

Lidské osudy jsou mnohdy nevyzpytatelné – když se nad nimi zamýšlíme, mnohokrát nám dojde, že stačila maličkost a vše by se vyvíjelo jinak. Je to omletá pravda a stále živá. Ostatně tragický příběh naší skupiny horolezců to dokazuje a je přímo komorní ukázkou toho, co znamená být „ve špatnou dobu na špatném místě".

Kde byl onen začátek konce?

Skupina milovníku skal vedená Bohumilem Nejedlem přišla v listopadu 1968 s nápadem uspořádat horolezeckou expedici na Aljašku. Tamní nejvyšší hora Mount McKinley (6168 m) by znamenala pro Čechoslováky její vůbec první úspěšné zdolání. Jenže v červnu 1969 musí zástupce výpravy konstatovat, že se nepodařilo získat dostatek finančních prostředků na úspěšnou realizaci. Mezi dalšími důvody pozastavení celého podniku byly údajně i zákazy v důsledku nastupující normalizace, pro kterou nebyla expedice na území USA žádoucí. Buď jak buď, říjnový kongres Mezinárodního svazu horolezeckých organizací (UIAA) pořádaný v ČSSR vyslovil názor, že by náhradní cíl pro expedici mohl ležet v Jižní Americe. Byla tu totiž nikoli zanedbatelná okolnost, že část již pořízené výbavy pro expedici by časem podlehla zkáze.

Club Peruano Andino zaslal pozvání a zájem skupiny horolezců, kterou tvořili převážně muži ze severních Čech, se zaměřil na nejvyšší horu Peru zvanou Huascarán nebo též Nevado Huascarán (6768 m) – jde o čtvrtou nejvyšší horu Jižní Ameriky. Kromě dalších horolezeckých a marketingových cílů bylo hlavním záměrem dosáhnout vrcholu této hory prvovýstupem, takzvanou jižní cestou.

Čtyři tuny materiálu v 65 bednách putovaly postupně do Hamburku, odkud měly zamířit lodí Hornbelt do limského přístavu Callao. O měsíc později se vypravilo patnáct členů expedice leteckými skoky přes Dakar, Buenos Aires, Santiago de Chile do hlavního města Peru. Ovšem poté, co po týdenním putování stanuli 29. dubna 1970 na půdě peruánské metropole, museli vyslechnout nemilou zprávu – loď ještě nedorazila a nezdálo se, že by její zpoždění mělo být krátké.

Neštěstimi stíhaná expediceHornbelt nakonec místo původního termínu 15. – 18. dubna dorazil o téměř čtyři neděle později. Od třetího do osmého května trvala vykládka a celní odbavení a potom hospodář ing. Jiří Rasl konstatuje, že prakticky desetina materiálu byla ukradena nebo znehodnocena. Chyběla část výstroje, nikoli však speciální horolezecká, zloději proseli důkladně zásobu konzerv, prádla, oblečení i léků. Po sepsání škod však došlo k rozhodnutí, že se do Cordillera Blanca pojede.

Přes delší neplánovaný pobyt někteří členové expedice trpěli aklimatizačními potížemi, zvláště po výstavbě základního tábora v oblasti horského sedla Portachuela de Llanganuco. Než se mohla naplno rozběhnout vlastní horolezecká aktivita, došlo 18. května k nečekané pohromě. Jednoznačně nejlepší člen výpravy, sedmadvacetiletý Ivan Bortel, při návratu do základního tábora nešťastně uklouzl na horské stezce a po pádu do třicetimetrové hloubky na místě zahynul. Týden se vyřizovaly nezbytné náležitosti kolem jeho pohřbu, do řad expedice se vkrádala skepse. Uvažovalo se o jejím zrušení, nakonec byly stanoveny méně náročné cíle a setrvání bylo do jisté míry vysvětlováno povinností vytvořit reklamní materiály pro podniky, které výpravu finančně zabezpečily. Než však došlo k nějakému pokusu o zdolání vytčených hor, přišla katastrofa.

Naděje umírá poslední

V neděli 31. května postihlo oblast Peru silné zemětřesení trvající necelé 4 minuty. Ze severní stěny Huascaránu se odlomila vrcholová pokrývka a při sesuvu do údolí strhla obrovskou masu kamení, která měla odhadovaný objem 50 milionů čtverečních metrů a letěla rychlostí přes 250 km/h. Smetla několik vesnic a město Yungay, ve kterém připravila o život téměř 80 % obyvatel. A jedna postranní cestička, snad desetina celkového objemu, se odklonila z hlavního proudu a zasáhla oblast mezi oběma jezery Llanganuco. Právě tam, kde měla základní tábor československá expedice.

Dva týdny po katastrofě nikdo nemohl s určitostí říci, kdo přežil a kdo ne. Neexistovalo spojení, do postižené oblasti se komplikovaně dostávali záchranáři. Beznaděj střídaly optimistické zprávy, že se Čechoslováci zachránili s japonskou expedicí v nějaké jeskyni, vzápětí byly dementovány, že šlo jen o zkomolené informace. Až 11. června přichází oficiální vyjádření, oznamující zánik Expedice Peru 1970. V historii horolezectví to bylo vůbec poprvé, kdy zahynula celá výprava do posledního muže.To jsou oni, prohlédněte si je

Nezapomeňme!

Ve výpravě byly skutečné špičky tohoto sportovního odvětví, ale stejně tak tu měla zastoupení kultura: členy byli i známý fotograf Vilém Heckel, sochař Valerián Karoušek a publicista Arnošt Černík, ovšem i oni byli řazení mezi kvalitní horolezce. Zapomenout bychom ale neměli na žádného z patnácti mužů, kteří položili životy na oltář své záliby, pro mnohé nepochopitelné. Vedle tří zmíněných a nešťastného Ivana Bortela to byli ještě Milan Černý, Jiří Jech, Jaroslav Krecbach, ing. Milan Matras, Ladislav Mejsnar, Milan Náhlovský, Bohumil Nejedlo, Zdeněk Novotný, ing. Jiří Rasl, MUDr. Svatopluk Ulvr a Václav Urban.