Placebo, či účinný lék? Češi objevují homeopatii, vědci se hádají

"Zájemci naleznou na webu rady lékařů k léčbě pomocí homeopatik i poradny fyzioterapeutů, porodních asistentek, výživových poradců, psychologů či veterinářů. Snadno si vyhledají nejbližšího lékaře-homeopata či lékárnu se zaměřením na homeopatii," upřesnila.

Podle místopředsedkyně rady Homeopatické lékařské asociace, lékařky Ilony Ludvíkové zájem Čechů o homeopatii roste. Dokládá to podle ní i fakt, že návštěvnost webu v posledních dvou letech stoupla trojnásobně. Homeopatie je podle ní pro Středoevropany uchopitelnější než třeba klasická čínská medicína. Cílem asociace je vzdělávat v tomto oboru lékaře a prosadit homeopatii jako alternativu ke klasické medicíně.

Lékař vzdělaný také v homeopatii je podle Ludvíkové pro pacienta zárukou, že mu léčba neuškodí. V akutní medicíně nemá homeopatie prostor, velké uplatnění má u funkčních poruch, při léčbě dětí, zvířat či ve sportovní medicíně.

Ludvíková odmítla tvrzení kritiků, že jde jen o placebo, tedy že stejně působí neúčinná náhražka. Homeopatický lék je z pohledu laika vytvořen otiskem molekuly účinné látky ve velkém množství tekutiny.

Homeopatie se datuje od konce 18. století, kdy německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843) začal formulovat její základní principy. Hahnemmann byl zcela oprávněně zoufalý z pouštění žilou, přikládání pijavic, aplikace projímadel a klystýrů a ostatních lékařských praktik jeho dnů, které nadělaly více škody než užitku. Na základě úvahy, že tyto procedury měly za cíl "vyvážit tělesný humor opačným účinkem", dospěl ke svému "zákonu podobného" - tedy k poznatku, že příznaky nemoci mohou být léčeny extrémně malými množstvími látek, které, jsou-li podávány ve velkém množství, vyvolávají u zdravých lidí obdobné příznaky. Název "homeopatie" byl odvozen z řeckého homois (podobný) a pathos (utrpení nebo nemoc).

Protože homeopatické přípravky byly ve skutečnosti méně škodlivé než léky ortodoxní medicíny 19. století, mnoho praktikujících lékařů je začalo používat. Na přelomu 19. a 20. století působilo v USA okolo 14 000 praktikujících homeopatů a 22 homeopatických škol. S rozvojem lékařské vědy a vzdělání došlo v Americe k prudkému úpadku homeopatie, informuje amber.zine.cz.

Homeopatické přípravky jsou vyráběny z nerostů, rostlinných látek a dalších zdrojů. Je-li výchozí látka rozpustná, je jeden její díl rozpuštěn v devíti nebo devadesáti devíti dílech destilované vody nebo alkoholu a důkladně protřepán. Pokud látka rozpustná není, je jemně rozemleta a rozetřena s obdobným množstvím laktózy (mléčného cukru). Jedna část rozředěného přípravku je dále ředěna a celý proces se opakuje, dokud není dosaženo požadovaného ředění. Ředění v poměrech 1 ku 10 jsou značena římskými číslicemi X (1X = 1/10, 3X = 1/1000, 6X = 1/1000000). Obdobně jsou ředění 1 ku 100 značena římskou číslicí C (1C = 1/100, 3C = 1/1000000, atd.) Většina dnešních přípravku je v ředěních 6X až 30X, na trhu jsou však i přípravky 30C a vyšší.

Ředění 30X znamená, že originální substance byla ředěna 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 krát. Budeme-li vycházet z předpokladu, že krychlový centimetr vody obsahuje 15 kapek, představuje toto číslo více kapek vody, než kolik by se jich vešlo do nádrže 50 krát větší než je velikost zeměkoule. Představte si kapku červené barvy rozpuštěné v takové nádrži. Homeopatický zákon infinitesimal (nekonečně malých množství) se rovná tvrzení, že libovolná kapka odebraná později z naší nádrže bude obsahovat esenci této přidané červeně.

Robert L. Park, Ph.D., významný fyzik, výkonný ředitel American Physical Society poznamenal, že jelikož nejmenší možné množství látky v roztoku je jedna molekula, ředění 30C by muselo mít jednu molekulu původní látky rozpuštěnou v 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 molekulách vody. To odpovídá velikosti nádrže více než 30 miliard krát větší než je velikost Země.

Psali jsme: Čeští vědci vyvinuli vakcínu proti borelióze. Strach z klíšťat je už minulostí?  

Occillococcinum, přípravek s ředěním 200C určený k "úlevě při nachlazení a příznacích podobných chřipce," má ještě více za vlasy přitaženou "koncentraci". Jeho "aktivní ingredience" je připravována 40 denní inkubací malého množství jater a srdcí čerstvě zabitých kachen. Výsledný roztok je filtrován, nízkoteplotně dehydratován a poté znovu hydratován a několikanásobně ředěn a na závěr jsou jim napouštěny cukrové granule. Pokud by jen jedna jediná molekula kachního srdce či játra přežila toto ředění, její koncentrace by byla 1 k 10 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000.

Toto číslo, které má 400 nul, je mnohonásobně větší, než předpokládané množství všech molekul ve vesmíru, které je rovno přibližně jednomu googolu, tedy číslu, sestávajícímu z jedničky následované 100 nulami. Vydání časopisu U.S. News & World Report z 17. února 1997 si všímá toho, že pro celoroční produkci tohoto přípravku je potřeba jedna jediná kachna a přitom výnos z jeho celoročního prodeje v roce 1996 činil 20 miliónů dolarů. Časopis nazval tuto kachnu "dvaceti miliónovou kachnou".

Z chemických zákonů vyplývá, že existuje jistá hranice ředění, kterého může být dosaženo, aniž by došlo k úplné ztrátě původní látky. Tato hranice je představována Avogadrovým číslem, které by odpovídalo homeopatickým ředěním 12C nebo 24X (tedy 1 k 1024).

Sám Hahnemann si uvědomoval, že ve skutečnosti není možné, aby při extremních ředěních zůstala v roztoku byť jen jedna jediná molekula původní látky. Věřil však tomu, že důkladné protřepávání či roztírání látky při každém kroku ředění zanechává v látce "duchovní esenci" - "nezachytitelnou smysly", která léčí tím, že oživuje tělesné "vitální síly". Toto tvrzení je neopodstatněné. I kdyby byla pravda, že látka zanechává "otisk", pak libovolná molekula vyskytující se ve vodě, by jí mohla vtisknout svoji "esenci", která by pak mohla vyvolat silné a naprosto nepředvídatelné následky po požití pacientem.