ÚS zrušil verdikt nad matkou, která prý zabila novorozeně. Co v případu nesedí?

Čin se stal 16. června 2009. Žena tehdy žila ve společné domácnosti se svým přítelem a jejich tehdy asi dvouletým synem. Porodila v noci mezi 02:00 a 03:00 v koupelně garsoniéry. Partnera zavolala, až když dítě bylo na světě, aby přestřihl pupeční šňůru. Řekla mu, že se dítě nehýbe, že je mrtvé. Odmítla, aby zavolal záchrannou službu.

Záchranáře zavolal až druhý den otec přítele. Lékař v koupelně našel mrtvé tělíčko. O události informoval policii.

Žena se hájila tím, že o těhotenství dlouho nevěděla, porod byl proto dosti překvapivý. Jednala prý v rozrušení a dítěti podle svých slov rozhodně vědomě neublížila. Lékaři však navzdory jejímu tvrzení zjistili, že dítě se narodilo živé.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku, a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Dále jí byla uložena povinnost podrobit se vhodným programům psychologického poradenství.

K odvolání státní zástupkyně i stěžovatelky Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem zrušil rozsudek nalézacího soudu v plném rozsahu a nově shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odstavce 1 trestního zákona, a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání desíti let do věznice s ostrahou; současně zamítl odvolání stěžovatelky. Dovolání stěžovatelky napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného než zákonného důvodu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že byť byla obviněna ze spáchání závažného trestného činu, byla odsouzena na základě úvah soudců, nemajících důvodnou a podstatnou oporu v provedeném dokazování. V její věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž se zejména neuplatnila zásada in dubio pro reo (při pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obviněného - pozn. red.). Znalecký posudek byl nejednoznačný, závěry znalců byly rozporné a v posudku není popsán způsob, jakým došlo k úmrtí.

Ústavní soud zjistil, že subjektivní stránku trestného činu (úmysl) dovodily soudy pouze nepřímo, zejména pak z faktu, že se stěžovatelka nepřipravovala na porod a následnou péči o novorozené dítě, že těhotenství tajila, porodila osamoceně a odmítala jakoukoliv pomoc. Skutečností zůstává pouze to, že stěžovatelka porodila dítě, které krátce po porodu zemřelo. Jaké jednání stěžovatelky, a zda úmyslné či nikoliv, vedlo ke smrti novorozence, nade vší pochybnost však prokázáno nebylo.

Ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství pak vyplývá pouze příčina smrti, kterou bylo udušení, nikoliv však přesné jednání vedoucí k ní, natož úmysl takového jednání. Lze v této souvislosti odkázat i na vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání stěžovatelky, kde uvedla, že odvolací soud dostatečně nezohlednil stav, ve kterém se stěžovatelka nacházela. Porod je sám o sobě velký psychologický inzult, i když je plánovaný a očekávaný, vrchní soud však tuto okolnost pominul a vyloučil, že by se stěžovatelka nacházela ve stavu rozrušení. Soud měl dle státní zástupkyně zvažovat i to, zda-li se stěžovatelka nedopustila trestného činu zabití, který rozrušení zohledňuje, informuje usoud.cz.