Údajně mučili herce v sadistických filmech, žalobkyně žádá tento trest

Obžaloba dva muže kromě mučení herců viní také z toho, že se na internetu mohli k sadistické pornografii bez problémů dostat nezletilí. Podle spisu si založili firmu a rekrutovali herce ze sociálně slabšího prostředí, které nutili k účasti ve filmech a podstoupení nejrůznějších praktik. V obžalobě je popsáno 18 natáčení, při nichž například byli herci spoutaní a museli plnit nejrůznější úkoly, které jim určoval scénář.

Šlo třeba o bití rákoskou, strkání prstů a různých předmětů do konečníku, kopání do genitálií, jejich popálení voskem nebo pouštění elektrického proudu do pohlavních orgánů. Podle spisu šlo o nelidské zacházení, při kterém herci neutrpěli závažná poranění orgánů jen díky shodě náhod.

Dvojice obžalovaných i jejich advokáti nezpochybňovali, že drsné pornofilmy natáčeli. Údajně to nedělali pro peníze a vyloučili, že by některému z herců ublížili. Násilí ve filmech prý bylo hrané a většinou šlo o běžné praktiky.

Státní zástupkyně Lenky Šimková jim navrhla nejvyšší možnou podmínku hlavně proto, že oba muži mají čistý trestní rejstřík a vyšetřování trvá již několik let. K natáčení filmů se také přiznali. Podle žalobkyně si ale nepřipouštějí to, že bylo jejich jednání trestné.

V Česku je výroba násilné pornografie, která hrubě snižuje důstojnost člověka, trestná podobně jako natáčení dětského porna.

Sadismus je z klinického hlediska považován za parafilii, nebo chcete-li sexuální variaci či deviaci, přesněji řečeno deviaci v aktivitě, což znamená, že jedince přitahuje určité jednání. Termín parafilie je používán od roku 1980. V tomto roce se totiž poprvé objevil ve třetím vydání Diagnostického a statistického manuálu (dále jen DSM) Americké psychiatrické asociace. V současnosti se místo parafile a také místo termínu deviace začíná spíše používat označení sexuální variace, které na rozdíl od předcházejících označení neobsahuje negativní zabarvení. Sexuální variace je charakterizována jako kvalitativní odchylka od struktury sexuálního motivačního systému. Nebo jinak řečeno, člověka zkrátka přitahuje a vzrušuje něco, co není považováno za obvyklé, co nespadá do určité normy.

Sexuální sadismus se spolu s masochismem řadí do skupiny F65.5, přičemž uspokojení je u sadisty dosahováno dominancí a naprostou kontrolou objektu. Vzrušení u něho pramení z fyzického či psychického utrpení objektu, z pocitu, že je naprosto v jeho moci, informuje kafirna.eleferno.cz.

Důležitá je zde konsensualita, se kterou jsou sadistické praktiky prováděny. Hovoříme zde o tzv. partnerském sadomasochismu, který je de facto ideálním cílem pro sexuálního sadistu – tedy situace, kdy nalezne masochisticky zaměřený protějšek a s ním si vychází sexuálně vstříc a vzájemně se doplňuje. Vše je zde prováděno s oboustranným souhlasem.