Česko se loučilo s Miloslavou Kalibovou (†96), předposlední z lidických žen

Na poslední rozloučení přišlo několik desítek lidí. Během smutečního obřadu Miloslavu Kalibovou připomenuly rodinné fotografie, poté promluvili dva řečníci.

Prvním byl místopředseda Spolku pro zachování odkazu českého odboje Petr Hroník. Zdůraznil, že se Miloslava Kalibová věnovala uchování paměti příběhu Lidic. Kalibová o svých vzpomínkách mluvila na besedách, zachyceny jsou i ve filmových dokumentech. Hroník připomněl také to, že se věnovala českým i zahraničním návštěvníkům Lidic.

Později mluvil historik Jiří Nenutil, který také ocenil její zapojení do udržování odkazu Lidic. Zdůraznil také, že Kalibová mluvila čtyřmi jazyky, celý život se zajímala o okolní dění a navzdory tomu, co prožila, "nehlásala nenávist". Smuteční obřad trval zhruba hodinu. Ze veřejně známých osobností ho navštívili senátor Pavel Fischer a vojenský historik Eduard Stehlík.

V době vypálení středočeských Lidic bylo Kalibové 19 let. Jejího otce Jaroslava Suchánka nacisté popravili spolu s dalšími muži přímo v Lidicích. Miloslava s matkou Annou a sestrou Jaroslavou pak strávily téměř tři roky v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Do Československa se vrátily 2. června 1945.

Vyhlazení Lidic bylo součástí teroru po atentátu na zastupujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu Reinharda Heydricha. V obci žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 nacisté zastřelili 173 lidických mužů. Ženy a děti odvezli, děti pak od matek oddělili. Ty, které nebyly vybrány k poněmčení, nebo přesáhly jeden rok věku, nacisté hromadně zavraždili v polském Chelmnu. Ženy odvezli do koncentračních táborů.

Po válce se do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Z lidických žen, které se dočkaly konce války, žije už jen Jaroslava Skleničková, mladší sestra Miloslavy Kalibové.