Domácnosti bez příjmů žen nepřežijí, rozdíly v platech jsou ale enormní

Podle socioložky a expertky z Ministerstva práce a sociálních věcí Lenky Simerské i přesto, že ženy na českém trhu práce mají pevnou pozici a česká ekonomika je nastavena tak, že většina domácností by bez části ženského příjmu nepřežila, stále čelí řadě bariér.

Jedním z nich je horizontální segregace. "Tím rozumíme rozdíly v rozmístění žen a můžu na trhu práce do rozdílných sektorů. Tedy i při stejné úrovni vzdělanosti muži okupují lukrativnější obory na trhu práce. Ženy jsou tak vytěsňovány do oborů s nižším finančním ohodnocením," vysvětlila pro EuroZprávy.cz Kateřina Lišková z katedra sociologie fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Simerská si myslí, že rozdělení zaměstnání i celých sektorů na ženské a mužské je přežívající stereotyp, protože reálně není důvod, aby v sociálních službách, školství nebo zdravotnictví pracovaly pouze ženy. Za důvod považuje do značné míry nižší platové ohodnocení v těchto sektorech. "Ženy jsou tak zvaně ochotny pracovat v těchto oborech i za cenu nižšího ohodnocení. Zároveň ale platí, že kde převládají ženy, tam se platová hladina hůře a pomaleji zvedá," objasnila Simerská pro EuroZprávy.cz.

Podle Liškové jde o feminizaci oboru, kdy sektor, do kterého se dostává více a více žen, až v něm převládají, ztrácí na společenské prestiži spolu s tím, jak klesá jeho finanční ohodnocení. Myslí si, že v této oblasti je řada historických příkladů. "Například si dnes pod pojmem učitel představíme spíš ženu než může, historicky ale ženy učitelkami být neměly, neboť se mělo za to, že toto povolání je tak náročné, že vyžaduje soustředěnou pozornost muže, kterou žena-matka neumí poskytnout. S časem se do této profese dostávalo více žen. O nízkých platech v teto profesi se dlouhodobě ví, nicméně problém zůstává nevyřešen. A o prestiži nemluvě," uvedla Lišková.

Podle Simerské je horizontální segregace v Česku v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie vysoká, a to právě proto, že při výběru profese ženy často ovlivňují stereotypy, týkající se toho, jestli je obor vhodný či nevhodný pro dívku. "Například na technických oborech máme v současné době méně studentek než za socialismu a to je velká ztráta talentů," sdělila Simerská.

Dodala, že v Česku existuje i vertikální segregace, kdy ženy chybí na vedoucích pozicích. Podle ní je spojená s tím, že schopnosti a skutečné nasazení v konkrétní pracovní situaci jsou vnímány jako druhotné, když dojde na kariérní růst. "Domněnky a stereotypy způsobují, že ani talentované a kariérně skvěle nastartované ženy nedostanou šanci, neobjeví se v poolech, odkud se pak vybírá do vyššího managementu. Případně se z nich nahoru nedostanou anebo jim to trvá déle, než mužským kolegům," vysvětlila Simerská.

Za velký handicap pro ženy považuje genderovou mzdovou mezeru, kvůli které celkový rozdíl průměrných měsíčních výdělků žen a mužů například v roce 2018 činil zhruba 22 procenta, což je druhý nejhorší výsledek v Evropské unii. Zároveň nejvyšší rozdíl je u vysokoškolaček a u profesí v nejvyšších příjmových hladinách. Podle Simerské genderová mzdová mezera je způsobena segregací a také přímou i nepřímou diskriminací. "Zkoumali jsme také přesná čísla rozdílu v odměňování na stejné pracovní pozici u stejného zaměstnavatele, a ukázalo se, že i zde je Česko daleko za vyspělými zeměmi, protože toto číslo v průměru tvořilo deset procent," řekla. Dodala, že nejlépe na tom je státní správa ale i v ní platový rozdíl tvoří pět procent.

Za další problém v této sféře Lišková považuje podzaměstnanost žen s malými dětmi. "Jelikož se u nás o malé děti většinou starají jejich matky, týká se tento problém spíš žen než mužů. Ty, kdo se starají o malé děti, by uvítaly možnost částečných úvazků, a s těmi je tradičně problém," vysvětlila. Podle ní se situace trochu napravila v posledních pár letech, kdy v Česku panuje velice nízká nezaměstnanost. Tedy pokud jsou rozdíly v nezaměstnanosti mezi muži a ženami malé, otevírá to větší možnosti zaměstnání právě i pro ženy, včetně těch, co mají malé děti.

Podle Simerské je na řešení problému platových rozdílu mezi muži a ženami zaměřen pětiletý systémový projekt 22 % K ROVNOSTI . Vyvíjí a testuje řadu opatření pro řešení nerovného odměňování. Také má za cíl monitorovat platové rozdíly, zefektivnit kontroly rovného odměňování, poskytovat nástroje pro kontrolu platové situace uvnitř firem a institucí, pro jednotlivé sektory i zaměstnání a zabývat se vzděláváním i osvětou. Lišková si myslí, že řešením genderových problémů na trhu práce by mohlo být rozvolnění genderových stereotypů, jak těch které vedou ženy i muži do takzvaných ženských i mužských studijních oborů i povolání, tak těch, které segregují role žen i mužů v rodině a při péči o děti. "Snadno se to řekne, ale tíž udělá. To ale nemění nic na tom, že bychom o to jako společnost měli usilovat. Protože se s rovností pohlaví zvyšuje i rovnost a spravedlnost ve společnosti," uvedla Lišková.

Adéla Trávníčková nepociťuje, že by se na ní nějakým způsobem projevovala genderová nerovnost na trhu práce. “Nemám pocit, že by byly zvlášť velké platové rozdíly, i když se samozřejmě přihlíží k holce, která je ve věku, kdy ženy nejčastěji mají děti," řekla pro EuroZprávy.cz. Také podle ní ženy mají menší přístup k povoláním, ve kterých jsou fyzické předpoklady jako zednictví či stavební práce. Ludmila Šumová si myslí, že dřív ženy mnohem častěji zůstávali v domácnosti a staraly se o děti ale dnes pokud je žena šikovná, také může vydělávat velké množství peněz. "Samozřejmě například v IT oddělení muži mají větší platy ale je to spíš kvůli tomu, že se v této sféře vydělává více, a proto jsou i zřetelnější rozdíly," uvedla Šumová pro EuroZprávy.cz.