Karel Gott a Vlasta Chramostová? Nemohou být větší protiklady, říká kritik Just

Vlasta Chramostová zemřela dnes jen několik dní po úmrtí české popové hvězdy. Karel Gott bude mít pohřeb se státními poctami.

"V obou případech klobouk dolů před jejich uměním. Ale v jednom případě (Chramostové) ta občanská morálka byla víc než profese. A odnesla to tím, že přece jen ztratila kontakt s divadlem. Na druhé straně stál člověk, který přimhouřil oči, aby lidem rozdával radost a pohodu. To není nic proti jeho úžasnému zpěvu, úžasné profesionalitě i proti jeho milé lidské stránce, jak jsem ho i sám osobně mohl poznat," řekl Just.

Připomněl v této souvislosti antichartu a údajný Gottův dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi, kdy žádal o shovívavost při návratu do Československa ze své krátké emigrace. Gott však vždy tvrdil, že to byl Husák, kdo vyzval hudebníky k návratu.

"(Gott) byl skromný člověk, žádná náfuka, žádná primadona. To vše ano. Přece jen ale ty postoje (Chramostové a Gotta) jsou úplně obrácené," myslí si Just. Osobně považuje "humbuk" kolem Gottova pohřbu, který se má uskutečnit se státními poctami příští sobotu, za nepřiměřený. Původně vláda rozhodla, že se Česko s Gottem rozloučí státním pohřbem, na jehož datum připadne i státní smutek.

"To, že to navrhovali dva přední politici, považuji za skandál. To by se možná ani Gottovi nelíbilo, jak jsem ho poznal. Připadá mi, že to, co se kolem něj děje, je až nedůstojné. To přihřívání si polívčičky na tak oblíbeném českém slavíkovi," dodal Just. Kolem pohřbu Chramostové, s níž se bude moci veřejnost rozloučit 14. října v Národním divadle, podle něj určitě takový rozruch nebude. "V mých očích lidsky je ona daleko výš, nemohu si pomoci. To ale neznamená, že bych jakkoliv kritizoval. Nebyl jsem v té situaci, co je přednější, jestli zpívat za každou cenu, anebo jako (zpěvačka Marta) Kubišová si nechat vnutit pauzu. Oboje má své ano a ne," uvedl Just.

Zdůraznil také, že profesní život a osud Chramostové kopíroval vývoj českého divadla v posledním půl století, bytové divadlo v Brně totiž hrála už za nacistické okupace. Vzpomenul i na dvoudílné memoáry Chramostové, kdy o své minulosti jako jedna z mála umělecky exponovaných osobností poválečného období dokázala promluvit otevřeně a sebekriticky, mimo jiné o podepsání spolupráce s komunistickou Státní bezpečností (StB) v 50. letech, tragické smrti svého čtyřletého syna, ale i následném nesouhlasu s obsazením Československa vojsky "spřátelených zemí", vystoupením z KSČ a disidentským životem.

"Dokázala na sebe říct víc než kterýkoli jiný herec, který píše memoáry. To se mi na ní líbilo, je to vzácné. Měla charakter," dodal Just.