Kdo byli vlasovci? Pomohli osvobodit Prahu, za komunistů se o tom muselo mlčet

ROA vznikla v listopadu 1944 na konferenci na Pražském hradě, na níž byl přítomen kromě generála Vlasova i státní ministr Karl Hermann Frank či protektorátní ministr osvěty Emanuel Moravec.

Během Pražského povstání v květnu 1945 přišli vlasovci Praze a špatně vyzbrojeným bojovníkům ve městě nečekaně pomoci proti nacistickým okupantům. O chystaném povstání v Praze přitom informovali generála Vlasova už 2. května představitelé domácích ilegálních vojenských skupin.

První divize ROA o síle 23.000 mužů, nacházející se jižně od Berouna, začala 5. května postupovat k Praze. Ve večerních hodinách byl předsunutý oddíl 300 mužů, dvou tanků a čtyř obrněných vozů na jižním okraji města. První pluk postupoval 6. května ve směru Chuchle-Smíchov, čtvrtý na Jinonice-Motol a třetí zaujal pozice ve směru Řepy-Bílá Hora.

Jednotky z těchto pluků zasáhly 6. a 7. května do bojů na straně povstalců. Zpevnily obranu Prahy na jižních přístupech k městu, tedy na linii Modřany-Podolí-Pankrác a v prostoru Hrdlořezy-Strašnice. Zasáhly v bojích na Pankráci, Vinohradech a Smíchově. V noci na 8. května dobyly Ruzyň a obsadily letiště, odkud startovaly německé stíhačky k útokům na Prahu.

V bojích o Pankrác, Vinohrady, Smíchov a Ruzyni přišlo o život na 300 vlasovců. V celém Pražském povstání podle údajů Vojenského historického ústavu padlo na straně povstalců 2898 lidí. Podle některých údajů navíc až 8000 lidí zahynulo na venkově. Na německé straně bylo podle odhadů několik set až tisíc mrtvých.

V České národní radě (ČNR) se 7. května uskutečnilo jednání, při němž ČNR poděkovala Vlasovově armádě za pomoc, odmítla ji ale z obavy před reakcí Sovětského svazu uznat za spojence a také ROA odmítla poskytnout azyl.

O den později tedy zahájili příslušníci Ruské osvobozenecké armády ústup z Prahy a pokusili se neúspěšně o přechod do amerického zajetí. U Lnář na Strakonicku pak jednotky sovětské rozvědné služby NKVD popravily tisíce vlasovců, další skončili v sovětských nápravných nařízeních, gulazích.

Tehdejší předseda ČNR Albert Pražák v pamětech (publikovaných poprvé ale až v roce 2004) napsal, že vlasovci "si dobyli srdce a vděku mnoha Pražanů, kteří na ně dosud vzpomínají a nedají na ně dopustit".

Komunistická propaganda o vlasovcích po válce mlčela. Pro Rusko představují vlasovci kolaborantskou ozbrojenou formaci vytvořenou nacistickým Německem.

Vlasov byl sovětský generál, kterého zajali nacisté. Po skončení války jej Sověti 2. srpna 1946 popravili mimo jiné za vlastizradu. Návrh na jeho rehabilitaci odmítlo v roce 2001 Vojenské kolegium ruského Nejvyššího soudu.

Syn rolníka Vlasov se narodil 14. září 1900. Během druhé světové války se vypracoval na velitele 2. úderné armády, v červenci 1942 však padl do nacistického zajetí a v roce 1944 vytvořil ROA o 50.000 mužích, jejímž úkolem bylo bojovat proti bolševickému režimu. Spolupráce s nacisty však Vlasovovi zlomila vaz, po válce se marně snažil získat azyl ve Švédsku a uprchnout do Španělska. Američané ho 3. července 1946 předali Sovětům.

V roce 1983 například americký prezident Ronald Reagan ve slavném projevu o "říši zla" (tak nazval Sovětský svaz) mimo jiné řekl: "Musíme dosáhnout toho, aby sovětští lidé nebyli hrdí na Čapajeva, Matrosova, maršála Žukova, ale na admirála Kolčaka, považovaného dosud za krvavého kata, aby byli hrdí na generála Vlasova, zrádce SSSR."