REPORTÁŽ: Obchodní domy otevřely. Vítaly šetřivé klienty, frmol měly kadeřnice: Nestíháme si ani odskočit, říkají pro EZ

Po dlouhé chodbě peláší ve svítivě bílé košili pracovník ochranky. Má puštěnou vysílačku, ze které se rozléhá. „Prosím tě, u schodiště není dezinfekce, běž ji tam hned doplnit.“ Sekuriťák ještě přidává do kroku a jen hlesne: Ano, jdu tam.“ Ani se nemusí proplétat žádnými davy. Je půl jedenácté dopoledne a v obchodním centrum Chodov, které před devadesáti minutami po dvouměsíční nucené koronavirové pauze právě otevřelo, se potuluje pár lidí. Z pohodlí domovů vyhnala spíše zvědavost.

Jsou spíše nesmělí, jako by zapomněli, jak se vlastně naživo po uvolnění restriktivních opatření nakupuje, neboť během pandemie frčel jen nákup po internetu, pokud tedy nešlo o potraviny. Vše působí trochu provizorně, restaurace jsou stále zavřeny, a tak jsou na nich mříže. Pusto a prázdno je i v patře rychlého občerstvení, kde se ještě prodávat také nic nesmí. První návštěvníci si nemají ani kam sednout. Kvůli hygienickým opatřením jsou všechny sedačky i křesílka před obchody zapáskované. „Jsou ale lidé, kteří se přesto posadí, to je okamžitě musíme vyhodit,“ tvrdí postarší muž, který zde pracuje jako ochranka.

Jestli máte ponožky, račte zkoušet obuv, prosím

Do módního obchodu Levis vstupuje postarší dáma. Nemá ani čas se pořádně porozhlédnout a okamžitě k ní přiskočí obsluhující mladík se slečnou. „Jak vám můžeme pomoci?“ tázají se jí shodně. Opodál za kasou stojí vedoucí prodejny Zoltán Banda. „Zatím si k nám cestu našli jen tři zákazníci, snad odpoledne, až se budou lidé vracet z práce, přijdou ve větším počtu,“ přeje si během povídání pro EuroZprávy.cz, které byly centrum osobně navštívit. Banda se netají  tím, že světová značka očekává velké propady, na nichž se podepsala pandemie. „Tržby klesnou tak o padesát až šedesát procent, co se dá ale dělat, musíme bojovat. Majitelé využili finanční pomoci v programech covid,“ říká.

Ve všech obchodech panují přísná hygienická opatření. Než lidé vstoupí do obuvnické společnosti Humanic, automaticky jdou nejdříve k lahvi, v níž je dezinfekce, k dispozici jsou i igelitové rukavice. Před kasou se sklánějí dva zaměstnanci a právě na podlahu lepí v odstupech zelené kříže, které upozorňují na povinné dvoumetrové mezery. „Měli jsme tady hned ráno bílé kříže, ale byly nevýrazné a zákazníci je bohužel přehlíželi. Proto jsme museli sáhnout po výraznější, svítivější barvě,“ vysvětluje zástupce vedoucího na Chodově Zdeněk Synčák.

Za jeho zády si právě slečna zkouší boty. „Hned musíme kontrolovat, zda mají lidé na nohou ponožky, na boso si obuv nakupující zkoušet nesmějí,“ vyjmenovává další hygienické nařízení druhá zástupkyně vedoucího prodejny Humanic na Chodově Jana Ištoková. Její kolega Zdeněk Synčák hned bere lžíci na boty a po každém použití ji dezinfikuje. „Nikdo se nemusí bát, že bychom nedbali na hygienu,“ konstatuje. Dlouho v klidu nezůstává ani Jana Ištoková.

Oblečení i obuv putuje po vyzkoušení do karantény

Nakupující milenecký pár si obuv nekoupí a dává ji zpět do regálu. „Musím je jít okamžitě odnést do skladu a necháme je tam 48 hodin uložené,“ říká Jana. Stejný režim panuje i v nedalekém Levisu. „Jakmile někdo vrátí například kalhoty, hned je neseme dozadu a uložíme do krabice. Na ní napíšeme čas a datum uložení. Než je vrátíme zpět do nabídky, musí uplynout rovných 48 hodin,“ přibližuje vedoucí chodovské pobočky Levis Zoltán Banda. Módní značce ztěžuje obrat i skutečnost, že zboží z USA k nim putuje nezvykle dlouho. „Jsou s tím díky vysokému počtu nákazy v USA velké potíže. Zboží se ještě musí překládat v Bru, než dorazí do Prahy. Časové prodlevy jsou tedy dlouhé,“ mrzí vedoucího. Tržby rovněž ovlivňuje i výpadek jarní kolekce. „Rovnou jsme najeli na letní, a tak je jasné, že finanční ztráta za jarní je citelně znát,“ posteskne si Banda.

S hubeným obdobím se smiřují i v Humanicu. „Nyní asi nemůžeme čekat, že lidé nakoupí tři páry bot najednou, jako tomu bylo před krizí. Nakupující budou více šetřit, budoucnost je pořád nejasná. Ale na druhou stranu, dětem roste noha, a tak boty nutně potřebují v každém období. Každopádně jsme se ale na lidi už moc těšili,“ nastiňuje pohled svůj i firmy zástupkyně vedoucího Jana Ištoková. Ještě je tu jeden strašák, a to, že klienti nebudou chodit kvůli strachu z nákazy. Chmurné myšlenky se ale snaží Zdeněk Synčák rozptýlit. „Lidé si už zvykli, že žijeme v podivné době, navíc všichni mají už skvělé návyky a hned se hrnou k dezinfekci, aby si ji nanesli na ruce,“ všímá si. Obavy z případné nákazy mají ale v Levisu, a to u zaměstnanců. „Pracujeme v menších směnách a lidi z nich nesmějí spolu přijít do kontaktu,“ odkrývá zákulisí společnosti vědoucí Banda.

Sakra, já prošvihl Den matek! Potřebuji nutně pěkný puget

Pracovníci v době karantény nezaháleli. „Firma nám přes internet a skype zařídila školení a různé vzdělávací programy, ale třeba jsme na společném chatu luštili i různé kvízy. Dokonce se nás šéfové i lidsky ptali, jak se máme a co v izolaci děláme. To člověka potěšilo až dojalo,“ těší Zdeňka Synčáka z Humanicu. „O nás se naši nadřízení také starali a zajímali. Dokonce nás nechali doma za stoprocentní plat a k tomu jsme přes obrazovku absolvovali různá školení,“ vypráví Zoltán Banda z Levisu.

Čas se posunul a někteří zákazníci si už v taškách nesou první nakoupené zboží. „Šel jsem si do Sportisima pro tenisky. Už jsem je nutně potřeboval. Koupi přes internet jsem zavrhl, protože to je riskantní, když si boty nemohu přímo vyzkoušet,“ tvrdí sedmnáctiletý Martin, který si pochvaloval hygienická opatření. „Všude byla dezinfekce, čerstvě byla otřena i lžíce na boty. Tak se na hygienu snad nikdy nelpělo jako nyní,“ pochvaluje si.  Nákup měl před polednem za sebou i třicetiletý Karel. Právě vycházel z jednoho květinářství. „Já jsem až ráno zjistil, že v neděli byl Den matek. To je trapas! A mně včera mamka připadala divná, když jsme s ní telefonoval. Dnes jsem si to uvědomil, a tak jsem hned běžel pro puget, abych to napravil a dodatečně jsem pogratuloval. Snad se růže budou mamince líbit,“ říkal si pro sebe.

Holiči nadávali na mlžící se štít i roušku, která je dusí

V trochu ospalém obchodním centru na Chodově kmitají na maximum holiči v Barber pointu, pánském kadeřnictví. Obě křesla mají obsazená, jeden z klientů si nechává zastřihnout vlasy i vousy najednou. Veškerá jeho přání se mu snaží splnit holič Dominik. Na obličeji má štít z plexiskla, na ústech roušku. „To je šílená kombinace. Štít se mně mlží a díky roušce se dusím. Jsou to muka, ale nedá se nic dělat,“ posteskne si a je slyšet, jak zhluboka oddychuje. Strojkem od Dominika upravený mladý muž si pohladí zastřižený plnovous a zvesela sdělí: „Tak teď už se zase budu líbit holkám,“ zašvitoří a i přes roušku je vidět, jak se směje.

Nával mají i v kadeřnickém salónu Klier. I zde po dvou měsících přivítali v pondělí první zákazníky. Lazebnice Jana si pochvaluje, jaký frmol v salónu panuje. Klienti chodí bez objednání. „Lidi potřebovali nás a my je. Od rána nestíháme, ani nemáme čas si odskočit,“ sdělí s plexisklovým štítem na obličeji i s rouškou přes ústa a nos. I ona si stěžuje, že se ji mizerně dýchá. „Někdy mám pocit, že se musím udusit,“ přiznává. Štít ji ale při práci překvapivě neomezuje. „Požadovanou barvu trefím okamžitě, žádný lom světla v tom nehraje roli. Mám totiž velice kvalitní štít, na něm hodně záleží,“ pochvaluje si. Její čerstvě ostříhanou  zákaznici zaplaví také spokojenost. Podívá se do zrcadla a řekne: „Moc pěkné, povedlo se vám to.“ Jana však nemá čas na delší pohovor s předešlou dámou, u vchodu už totiž stepuje další klient.

Ekonomika tak pomalu a pozvolna nabírá dech. Obchodníci mají za sebou nejdelší dva měsíce ve svém životě a nyní se potřebují rychle vzpamatovat. Proto je z obchůdků stále častěji slyšet: „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“