Policie nezaznamenala změnu hranice okresu. Lidi vykazuje z míst, kam patří, říká starosta Holýšova

Je na něm znát rozhořčení, že jeho obyvatelé si nemohou zajet na nákup do pět kilometrů vzdáleného Holýšova, s nímž do konce uplynulého roku tvořili jeden okres. Starosta Staňkova Alexandr Horák (Volba pro Staňkov) se netají tím, že některá opatření nejsou logická, i když zdůrazňuje, že nabádá lidi, aby je striktně dodržovali. „Opravdu ale nevím, zda nemožnost zajet si pět kilometrů do blízkého Holýšova sehraje zásadní roli v boji proti covidu-19,“ konstatuje smutně pro EuroZprávy.cz. Shodný názor má i šéf Holýšova Libor Schröpfer (nezávislý kandidát za Piráty). „Když vidím televizní záběry, jak policisté Staňkovské na okresní hranici otáčejí, aby si k nám nemohli přijet nakoupit, tak si nemyslím, že jde o šťastné rozhodnutí.“

Hamáček zatím výjimku neudělil, Staňkov na ni čeká

Horák ze Staňkova se proto obrátil na ministra vnitra Jana Hamáčka ČSSD), aby městu, které má přes tři tisíce obyvatel, udělil výjimku tak jako v případě obchodního centra Globus, jež leží v okrese Plzeň-sever. Plzeňané si však do katastru obce Chotíkova mohou sjet pro potraviny. Na žádost o schválení pardonu pro Staňkovské však vicepremiér před víkendem nezareagoval. „Na pana ministra jsme se obrátili prostřednictvím datové schránky, bohužel nám zatím neodpověděl.“ Starosta se zdráhá říci, že by jej Hamáčkův postoj rozladil. „Určitě jsou důležitější problémy v zemi než, že naši lidé nemohou nakoupit v Holýšově. Nezastírám však, že kdyby nám výjimku udělil, dost by se nám ulevilo.“

Posunutí hranice v Domažlickém okresu po šedesáti letech přináší chaos a zmatky při současné kontrole mobility. „V úvodu týdne se například stal případ, že jednu ženu nechtěli policisté pustit do Chotěšova v okresu Plzeň-jih, neboť si hlídka myslela, že Holýšov stále patří do Domažlického okresu. A jelikož se událost odehrála v pondělí ráno, tak paní u sebe neměla ani potvrzení od zaměstnavatele, že jede do práce, když vláda omezení pohybu schválila v pátek večer, “ zlobí se starosta Holýšova Schröpfer. Situaci s omezením pohybu navíc ztěžuje skutečnost, že cedule oznamující přejezd do okresu zůstaly na původních místech. „Je mně záhadou, proč správa údržby silnic cedule neposunula. Neuvěřitelné však je, že státní správa Policii České republiky neinformovala, že došlo k posunu hranic v okrese. Hlídky tak občas lidi vykazují z míst, kam patří,“ hněvá se Horák, bývalý středoškolský učitel matematiky a chemie v Plzni.

Staňkovští kvůli současné uzávěře musejí na nákupy jezdit do deset kilometrů dalekého Horšovského Týna, anebo dokonce až do Domažlic, které leží dvacet kilometrů od nich.  „Máme sice u nás jednotu i večerky, ale na větší nákupy se obvykle jezdilo do Holýšova,“ tvrdí Horák. Obtíže ale vznikly i Holýšovským, kteří nemohou na hřbitov, který se nachází v Kvíčovicích. „Podle vládních nařízení se sice do jiných obcí může jen za prací či k doktorovi, ale upřímně se přiznám, že restrikci nedodržuji a klidně zaplatím za své jednání pokutu. Nikdo mně nemůže zabránit zajít na hrob rodičů a rozjímat. Jedná se o další zmatečné usnesení, které nemá logiku,“ míní Schröpfer. Proti některým restrikcím se vymezuje i Horák ze Staňkova. „Boj proti pandemii už delší dobu nemá hlavu ani patu. A přitom veškerá nařízení dodržujeme i respektujeme určitě lépe než ti nahoře. A právě nekázeň některých čelních představitelů vyvolává u lidí otrávenost. Zkrátka potvrzujeme, že jsme národem Švejků.“

Kuriózní rovněž je, že Holýšov se sice přesunul do okresu Plzeň-jih, ale přitom stále spadá pod okresní soud v Domažlicích. „A tak pokud někoho čeká justiční jednání, tak i v této době musí stejně z okresu vycestovat. Čekáme na novelu zákona, která by nás do dvou let měla přesunout pod okresní soud Plzeň-jih se sídlem v Plzni,“ upozorňuje na paradox Libor Schröpfer.

Obyvatelé nejmenší obce se nedostanou do kostela

Statečně nynější stav snášejí v jihomoravské obci Závist na Blanensku, která je katastrální rozlohou nejmenší v zemi. Její obyvatelé se mohou pohybovat jen na 44 hektarech, od jedné cedule ke druhé přejdou za šest minut, jak píše server Novinky.cz. Navíc vesnice je ze tří čtvrtin obklopena lesy, které však patří do katastrů jiných obcí. „Stali jsme se nechtěným centrem pozornosti, protože celý týden na úřad volají televize, rádia či píšící novináři a dotazují se, jak limitující mobilitu zvládáme. Humbuku příliš nerozumíme, protože díky zahradám máme možná více pohybu i volnosti než někteří lidé ve velkých městech. A rozhodně se zde nenudíme, protože práce na domech i zahradách je dost,“ praví pro EuroZprávy.cz místostarostka Jana Horáková (Nezávislá).

Určitou výhodu získali majitelé posledních pár domů na konci vesnice, která patří ke čtyři kilometry vzdálené Černé Hoře. Do území městysu totiž spadá i velká plocha lesů těsně přiléhajících k Závisti. Vlastníci těchto nemovitostí tak mají legálně násobně větší prostor k vycházkám do přírody než jejich sousedé.

Lidem v Závisti se zmenšil prostor na nákup. „Teď není možné, abychom jezdili do Kuřimi, která leží v okrese Brno-venkov, a tak potraviny nakupujeme v Černé Hoře, anebo v Blansku. Bohužel u nás v obci žádným obchodem nedisponujeme, ale máme jen hospodu, která pochopitelně musí zůstat v současnosti uzavřená,“ říká komunální politička. Opatření jsou limitující pro věřící. „Kostel totiž stojí v Újezdu u Černé Hory, a tak vládní nařízení nyní neumožňuje vycestovat za kázáním a modlitbami,“ vysvětluje Horáková.

Na obec, jež má kolem 140 obyvatel, se mohou její občané, kteří nevlastní vůz, anebo mají zdravotní problémy, obrátit s pomocí o nákup. „Jsme připraveni vyhovět každému, kdo se na nás obrátí. Zatím naší nabídky ale nikdo nevyužil,“ hlásí místostarostka. O starší obyvatele se starají jejich příbuzní. „Péče o osobu blízkou je totiž povolena,“ dodává.

Obecní úřad zatím neplánuje, že by svým lidem, kteří se v celé republice mohou díky opatřením pohybovat na nejmenším území, zpestřoval chvíli hraním hudby z místního rozhlasu, anebo by jeho prostřednictvím pouštěl mluvené slovo. „O ničem podobném ani neuvažujeme. Lidé po návratu ze zaměstnání mají dost práce ve svých domácnostech, a tak žádné rozptýlení ani nepotřebují. Žijeme zde spokojeně, nikdo z nás nestrádá,“ loučí se s optimismem v hlase Jana Horáková.