Firmy z daňových rájů získaly zakázky za 245 miliard, státní kasa tratí

Transparency International uspořádala tiskovou konferenci společně se společností Bisnode. Ředitel Transparency International David Ondráčka a analytik Milan Eibl prezentovali několik příkladů, kdy významné státní zakázky dostaly firmy v jejichž vlastnické struktuře figurovaly společnosti podnikající z tzv. daňových rájů. Ty umožňují firmám snížit částku, kterou by museli zaplatit na daních. V případě některých zemích dokonce umožňují zatajit vlastnickou strukturu.

Stát tak ročně přichází na daních o stovky milionů, protože jsou placeny v zemích, kde je mnohem nižší firemní daň. Ovšem, jak upozornil analytik společnosti Bisnode, není na tom nic nelegálního. Tlak Evropské unie a Spojených států ovšem vede k tomu, že podíl firem danících v zahraničích klesá.

Kromě ekonomického problému, tedy, že stát nedostane zaplacené daně ani ze zakázek, které sám zaplatil, v tom Transparency International vidí i významné bezpečnostně-korupční riziko. U firem vlastněných v daňovém ráji, tzv. offshorů, totiž nelze vystopovat, kdo společnost skutečně vlastní. Může to tedy být i někdo z politiků či úředníků, kteří o zakázce rozhodují.

Transparency International uvedla několik příkladů, kdy státní zakázka skončila u společnosti s problematickou strukturou. Část zakázek skončila u společností napojených na kontroverzní osobnosti. Kupříkladu veřejné zakázky získává i společnost Victoria Security Printing založená v roce 1993 Viktorem Koženým. Kdo ji dnes vlastní, nikdo neví, protože vlastník je z daňového ráje.

TI identifikovala i několik podezřelých zakázek, které se dostaly k společnostem vlastněným někým z daňového ráje. Jako příklad uvedla stopadesátimilionový tender ministerstva pro místní rozvoj na vzdělávání v oblasti eurofondů, který vyhrála společnost Tempo Training and Consulting, vlastněná z Kypru. Firma CS Computer Systems zase získala v roce 2009 zakázku na 192 milionů od pražského dopravního podniku. Předtím v ní přitom působili lidé napojení na kontroverzního lobbistu Ivo Rittiga. Na Kypru sídlí také společnost vlastnící Autocentrum Rozkoš, dodavatele terénních automobilů pro Lesy ČR.

Některé firmy sídlící v daňových rájích vlastní hned několik společností v Česku soutěžících o veřejné zakázky. Hned čtyři autobusové dopravce, kteří společně od států vyinkasovaly 7 miliard korun, vlastní kupříkladu kyperská společnost Anavil Investments Limited.

Poslední skupina podezřelých zakázek míří k polostátním a státním firmám. Jeden ze spoluvlastníků společnosti ČEZ Energo, dceřiné společnosti ČEZu, konkrétně TEDOM, je také částečně spoluvlastněn kyperskou společností. Přitom často vyhrává zakázky vypsané právě společností ČEZ Energo, jejíž část vlastní. "Není to střet zájmů?" ptá se TI?

TI nastínila i otázku vlastnictví ČEZ. Ačkoliv 70 % energetického gigantu vlastní stát, zbytek je rozdělen mezi drobné akcionáře, kde figurují i různé fondy z daňových rájů. TI upozorňuje, že stát nemá možnost kontrolovat, kteří lidé tyto podíly vlastní a zda to nejsou přímo osoby, které mají na řízení ČEZ podíl.

Transparency International proto navrhuje, aby stát tlačil na podnikatelské prostředí a požadoval, aby se veřejných zakázek účastnily společnosti, které mají otevřenou vlastnickou strukturu. Sama bude firmám, jejichž vlastnickou a daňovou strukturu považuje za transparentní nabízet značku "Taxparency".