ČSSD v programu nemá zavedení eura. Zaorálek vysvětlil důvody

Zaorálek v reakci na dotaz novinářů, proč to není v programu, uvedl, že pro přijetí eura musí udělat domácí úkoly Česko i země EU, kde již jednotná měna platí. "Jde o to, že když vstupuju do určitého prostředí, tak chci mít garantováno, že se tam bude zacházet se všemi stejně," podotkl Zaorálek.

Eurozóna podle něj musí být férové prostředí s nástroji, které zabrání opakování krize, jako zažilo například Řecko. "Musí se vytvořit nástroje, které budou příště efektivněji fungovat. A zároveň musejí být garance, že práva a povinnosti členů eurozóny budou stejná a rovná," řekl Zaorálek.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se v květnu vyslovil pro to, aby si Česko stanovilo termín pro přijetí společné měny, rozhodnout o tom podle něj bude muset příští vláda. Nedávno se sociální demokraté vyslovili také proto, aby Česko rychle vstoupilo do mechanismu směnných kurzů ERM II, který je předstupněm pro zavedení jednotné evropské měny.

Výhody a rizika euroměny

Jednotná měna vyjadřuje ceny zboží a služeb doma a v zahraničí ve stejné měnové jednotce, což spotřebitelům umožňuje tyto ceny snadno porovnávat a nakupovat tam, kde jsou ceny výhodnější. Odpadá nepohodlné přepočítávání z jedné měny na druhou pomocí neustále se měnících kurzů, což usnadňuje orientaci v cenách. Tuto výhodu ocení zejména ti spotřebitelé, kteří nakupují v zahraničí prostřednictvím internetu, vysvětluje web ministerstva financí.

Obyvatelé některých států eurozóny získali pocit, že zavedení eura způsobilo zvýšení inflace. Statistické údaje o vývoji cenové hladiny tyto domněnky však vesměs nepotvrdily. Ve skutečnosti došlo k nárůstu cen jen na některých místech a u některých položek (v restauracích, u kadeřníka, v tržnicích, za drobné opravy aj.), jejichž podíl na celkových spotřebitelských výdajích byl omezený. U jiných druhů zboží naopak ceny stagnovaly či dokonce klesly, takže celkový dopad na statisticky vykazovanou inflaci byl minimální. V některých případech cenový růst nesouvisel se zavedením eura, ačkoliv byl této události mnohými spotřebiteli připisován.

Obchoduje-li firma se zahraničím, musí ve svém finančním plánování a rozhodování zvažovat dopady změn měnového kurzu. Čím delší je plánovací horizont, tím více nejistoty do současných rozhodnutí vnášejí nepředvídatelné výkyvy měnového kurzu, což staví podniky před nemalá rizika. Proti kurzovým rizikům se podniky mohou částečně zajišťovat u bankovních institucí, což je ale spojeno s dodatečnými náklady. V nevýhodě jsou malé firmy, které se obtížněji orientují v nabídce vhodných zajišťovacích nástrojů. Po zavedení eura tyto komplikace odpadnou, čímž se český podnikový sektor zbaví jedné konkurenční nevýhody oproti podnikům ze zemí eurozóny.

Se vstupem do eurozóny a zánikem české koruny zanikne pravomoc České národní banky provádět autonomní měnovou politiku. Měnové prostředí v české ekonomice bude určováno rozhodnutími Evropské centrální banky, která musejí brát ohled na stav eurozóny jako celku.