Sociální stát je na odstřel

Udržet výraznější sociální rovnost a záchrannou síť pro méně úspěšné lze jedině za cenu vyšších daní. Podnikatelé však hledají cestu, jak platit co nejmenší daně, a tím se snižuje výkon celého hospodářství. Aby se v sociální síti neudělaly díry, musí vláda znovu buď zvednout daně, nebo si od někoho půjčit a zalátat tyto díry na dluh.

"Sociální stát je historická anomálie. Solidarita sice existovala vždy, ale rozdělovalo se z toho, co reálně bylo. Dnes se rozděluje z něčeho, co neexistuje," říká Evžen Kočenda z CERGE. Neexistujícími penězi myslí půjčky, které si státy berou s tím, že je splatí někdy v budoucnu. Jen země eurozóny přitom už mají veřejný dluh více než sedm tisíc miliard eur a příští rok budou veškeré jejich vládní závazky činit téměř devadesát procent jejich ročního HDP.

Podle Kočendy spočívá největší nebezpečí pro současný sociální stát v tom, že se sám nedokáže financovat. Jinak řečeno, státní příjmy jsou dlouhodobě nižší než výdaje. Zatímco v Česku taktak prošel Janotův úsporný balíček, v předluženém Lotyšsku už se škrtaly o deset procent důchody, platy ve státní správě šly dolů o dvacet procent a školy musely propustit třetinu učitelů.

"Dluhy povedou k většímu prohloubení rozdílů mezi evropskými zeměmi a mohou je donutit přehodnotit priority výdajů," míní René Wokoun šéf katedry regionálních studií na pražské VŠE. Podle něj pak Unie bude mít problém s financováním jednoho ze svých poslání, tedy s odstraňováním ekonomických rozdílů mezi regiony.