Státní superbanka z dílny ČSSD: Strana v koncích, ekonomové na omdlení

Banka by dle Sobotky měla univerzální komerční aktivity. "My bychom rádi skrze tuto banku poskytovali samozřejmě i nadále programy státní podpory podnikání. Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané," myslí si Sobotka.

Podle něj by tato banka byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví a aktivity by se rozšířily ve směru univerzální komerční banky.

Takže by banka nabízela i výhodné spotřebitelské úvěry, hypotéky pro sociálně slabé nebo vydávala kreditní karty? Když přijde řeč na konkrétní služby, začnou se ekonomičtí experti ČSSD jasným odpovědím vyhýbat.

"Promiňte, ale nebudu předjímat. Ale chceme, aby Českomoravská záruční a rozvojová banka pokračovala tímto směrem," řekl iHned.cz Jan Mládek, možný kandidát ČSSD na křeslo ministra financí. Odpovídat na další doplňující otázky už nechtěl s tím, že věc dostatečně popsal.

Jasnou odpověď, co můžeme od státní superbanky očekávat, nedává ani sám Sobotka. Při představování volebního programu mluvil o tom, že by banka mohla konkurovat soukromým bankám. V čem ale nevysvětlit neuměl.

"S projektem by ČSSD přišla ve chvíli, kdy na českém trhu působí kolem 40 bankovních subjektů. Navíc nejde o žádnou lacinou záležitost. Vyžaduje miliardové investice do technologií, poboček a zaměstnanců. Z tohoto pohledu záměr moc nechápu," říká pro Hospodářské noviny analytik Petr Dufek z ČSOB.

Připomíná, že ani zavádění konkrétních bankovních produktů není zcela snadnou a samozřejmou záležitostí. "Státní banka začne poskytovat kreditní karty, spotřebitelské půjčky, hypotéky, bude na trhu silně konkurenční. Toto dělají zkušené mezinárodní finanční instituce krok po kroku, když někam vstupují na trh," dodává Dufek.

"Někteří prodejci nasadili na tržnicích šílené ceny. Jedno řešení, které tehdy nabízela španělská delegace, bylo zavést jeden státní stánek - pod silnou ochranou bezpečnostní agentury - který by prodával za normální ceny, aby se cenová hladina stlačila na normální úroveň. U bankovnictví to není nic jiného," dodává Jan Mládek (ČSSD).

Jenže státní podpora produktů prodávaných na volném trhu se může stát problémem v očích českých i evropských úředníků, kteří střeží hospodářskou soutěž. "Kdyby stát vstoupil například na trh například spotřebitelských úvěrů, mohlo by to vyvolat vlnu žalob a mezinárodních arbitráží," varuje analytik společnosti Atlantik Milan Lávička.

Petr Fejtek, ekonomický žurnalista, pro server penize.cz k projektu říká: "Dokážu si představit leccos, například změnit zkratku ČMZRB (Českomoravská záruční a rozvojová banka) na HČMB (Ho Či Min Bank). Kdopak by ji asi kapitalizoval? Ale vážně: jsou to socanské nesmysly, podobně jako prorůstová politika, plná zaměstnanost a mnoho dalších. Kdopak dnes vzpomene na slib, že vrátí věk odchodu do důchodu na 60 let? Spíš by měli oprášit kdysi slibovanou penzijní reformu na švédský způsob. Ale s takovou blbostí, jako je státní banka, nepřišli socialisti ani ve Francii, a to je co říct!"

Ekonom Lukáš Kovanda prohlásil: "Státní banky nejsou ničím neobvyklým ani v tradičně tržních ekonomikách. Vzpomeňme třeba německé zemské banky, zřizované ze zákona, nebo státem ovládané nástupkyně Japonské pošty, která se na menší části rozdělila v polovině minulého desetiletí. Jenže v zemích, jako je Německo nebo Japonsko, funguje státní správa ukázkově – alespoň tedy v porovnání s tou českou. U nás by se nakonec pravděpodobně jednalo jen o další černou díru, jíž by mizely peníze daňového poplatníka. Nezřizujme další úřady a nenavyšujme angažmá státu v ekonomice. Využijme efektivněji a transparentněji ty úřady a ty kapacity, které máme už nyní. A že jich máme!"

Obecně nelze existenci státní komerční banky šmahem odsuzovat. Dají se najít příklady, kdy by mohla mít své opodstatnění. O tom, kam jejich existence může vést, jsme se ale mohli přesvědčit sami v 90. letech. A aktuálně se o tom přesvědčují třeba ve Slovinsku. Tamní bankovní sektor, který je převážně v rukou státu, se potýká s extrémními objemy nesplácených úvěrů, které byly často poskytnuty právě pod tlakem politické reprezentace.