Moře se vaří. Úvěrových žraloků přibývá

Mezi bankami a „značkovými" nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů už není takřka žádný rozdíl. Přibývá ale úvěrových predátorů a půjčky od nich jsou rok od roku rizikovější. To jsou hlavní závěry studie Navigátor bezpečného úvěru 2013, která mapuje trh spotřebitelských půjček a posuzuje kvalitu jejich poskytovatelů. Autoři studie zároveň konstatují, že Češi nejsou při sjednávání půjček příliš obezřetní a sjednávají si úvěry za výrazně nepříznivých podmínek, které minimálně hraničí s lichvou. Podle odhadů si lidé v České republice od lichvářů ročně půjčí až desítky miliard korun. Proto si projekt Navigátor bezpečných úvěrů za jeden ze svůj hlavní cíl dává osvětu a prevenci: „Lidé mají často pocit, že je bude někdo neustále chránit, a když se případně dostanou do problémů, že je někdo vyřeší za ně. Měli by si ale uvědomit, že ten, kdo má problémům zabránit nebo je posléze aktivně řešit, jsou ve skutečnosti oni sami," vysvětluje Zdeněk Soudný, mluvčí projektu.

Česko, země vysokých úroků

Podle ekonoma Petra Teplého, jednoho ze spoluautorů studie, můžeme v dnes na trhu bezpečných poskytovatelů úvěrů sledovat několik trendů. Prvním z nich je elektronizace, která klade důraz na internet, aktivní elektronickou komunikaci s klienty a půjčky přes kreditní karty. Jiným výrazným trendem jsou konsolidace a refinancování, tedy slučování několika půjček do jednoho úvěru a převody půjček (za výhodnějších podmínek) k jinému věřiteli. Za tímto trendem je přiostřený konkurenční boj. Největší české banky mají totiž na úvěrech nasazené hodně vysoké úroky, jimiž vynikáme i ve srovnání s jinými evropskými zeměmi. „Když se podíváme na to, že i v Řecku jsou u úvěrů o čtyři procenta nižší úrokové sazby, tak je to na pováženou," říká Petr Teplý. V nedávných letech se ale mezi českými bankami objevili nováčci, kteří se perou o svůj podíl. „Existuje tu poměrně velký manévrovací prostor pro konkurenci, takže předpokládám, že trend refinancování a konsolidace úvěrů bude i nadále sílit," domnívá se Petr Teplý.

Přísnější metr na úvěrové predátory

Odborníci odhadují, že v České republice působí přes 34 tisíc poskytovatelů půjček, značná část z nich se dá přitom označit za lichváře. S těmi měla zatočit novela zákona o spotřebitelském úvěru, účinná od 25. února 2013. V praxi se ale bohužel příliš nezměnilo. „Ty, kteří v této oblasti zákon porušovali už dřív, jen tak něco nezastaví. Nepoctiví poskytovatelé úvěru změní během roku klidně i dvanáctkrát název subjektu, přes který půjčky nabízejí. Těžko tedy sepisovat nějaké seznamy nebezpečných věřitelů. Spotřebitelé by měli být hlavně dostatečně obezřetní, aby se lichvářům dokázali vyhnout sami," myslí si Zdeněk Soudný. A Petr Teplý dodává: „Stále se objevují nešvary typu, kdy lichváři nabízejí telefonní služby na předražených číslech s předvolbami 900 a 906, po dlužnících se požaduje nepřiměřené jištění nebo není poskytován předsmluvní formulář a podobně. Pokud nebudou tyto věci dostatečně sankcionovány, může být právní úprava sebelepší. Bez opravdového biče na lichváře se příliš neposuneme." Podle něj by situaci pomohlo, kdyby se Česká obchodní inspekce, která reguluje mimo jiné i trh spotřebitelských úvěrů, dočkala vyššího rozpočtu a nových pracovníků.

Poměrně často se mluví také o případném stanovení maximální výše (roční procentní sazby nákladů). Ve volebním dotazníku Peníze.cz se pro její zastropování vyjádřili mimo jiné ústy Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka dvě ze tří politických stran, které nejspíš v blízkých dnech zformují českou vládu. Řada ekonomů ovšem varuje, že taková regulace by jen posílila šedou zónu a v praxi by napáchala víc škody než užitku. Podobného názoru je i Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni: „Regulace RPSN je asi nejhorší možné řešení stávající neutěšené situace. Respektive regulace RPSN by byla možná, ale musela by být nastavena realisticky vysoko, tedy v řádu několika set procent RPSN. Cokoli nižšího by vedlo k vytěsnění nebonitních klientů z legálního úvěrového trhu. U lichvářů se přitom pomyslná sazba RPSN pohybuje v řádu desítek tisíc procent. Smysl by zřejmě mělo zastrojování sankcí a dalších poplatků, dále by pomohl zákaz rozhodčích doložek u spotřebitelských úvěrů, radikální změna systému vymáhání, aby větší zátěž byla přenesena na věřitele, kteří by tak byli nuceni odpovědněji vybírat, komu úvěr poskytnou a tak dále. Do celé problematiky však může pozitivně, alespoň v dlouhodobé perspektivě, zasáhnout novelizace občanského zákoníku, kdy budou moci soudci daleko aktivněji zasahovat do smluvních vztahů."Celý článek zde