Za bankovní poplatky si můžeme sami. Za lenost se totiž platí

V Česku se za pomoci velkého zájmu médií rozjel projekt, který si dal za cíl vysoudit nazpět klientům bank poplatky za úvěry. Přes pár dílčích úspěchů ale soudy většinou tyto žádosti zamítaly. A jejich postup teď potvrdil i Ústavní soud. Ten připomněl, že v Česku jako v právním státě je nemožné začít ignorovat části smlouvy, která je v souladu s legislativou.

Ano, bankovní poplatky jsou mnohdy mírně řečeno zvláštní. Každoročně se vyhlašují nejrůznější absurdity, které si banky vůči klientům vymyslely. Jenže pokud jednou klient podepsal smlouvu, ve které s poplatkem vědomě souhlasil, pak nelze druhý den přijít a říct, že takovou absurditu platit nebude.

Existuje ale jiná cesta, jak se domoci zrušení poplatků, a to třeba i zpětně. Větší angažovanost. Ne přes soudy, ale nátlakem na banky pomocí rozezlených dopisů, odchodů ke konkurenci, která poplatky nemá apod. Tím lze docílit změny.

Na to jsou ale Češi líní. Jako důkaz slouží jiná oblast. Neomezené mobilní tarify. Zatímco ve většině Evropy nabízeli operátoři velmi výhodné volání bez omezení, v Česku šlo o předraženou službu pro snoby. Tak to bylo několik let. Až konkurenční boj mezi jednotlivými hráči na trhu, který narostl po příchodu virtuálních operátorů, tuto praxi změnil. Nyní jsou neomezené tarify přístupné skoro každému.

Jenže to vše mohlo být mnohem dříve. Stačilo, kdyby nespokojení zákazníci zatlačili hromadně na firmy. Ale na to jsme moc líní.