Jaký je život v nejizolovanější zemi světa? Ve školách se místo učení chodí na popravy

Počátkem 90. let I Song-ču sdílel s rodiči třípokojový byt v Pchjongjangu. Chodil do školy a na hodiny taekwonda, ve volném čase navštěvoval parky a bavilo ho vozit se na ruském kole. Předpokládal, že až vyroste, stane se podobně jako otec členem severokorejské armády.

V roce 1994 ale jeho život zásadně změnila smrt zakladatele a vůdce komunistické KLDR Kim Ir-sena. Otec, který pracoval v armádě jako osobní strážce, s nástupem nového režimu Kim Ir-senova syna Kim Čong-ila upadl v nemilost a rodina byla nucena uprchnout z hlavního města. Aby rodiče zatajili před synem hrozící nebezpečí, řekli mu, že jedou na dovolenou. I Song-ču chtěl otci věřit, ale když nastoupili do špinavého, poničeného vlaku, zmocnily se ho pochybnosti.

"Viděl jsem žebráky - děti mého věku - a byl jsem v šoku. Ptal jsem se otce: 'Jsme ještě pořád v Severní Koreji?' Protože v Pchjongjangu nás učili, že KLDR je jednou z nejbohatších zemí světa," uvedl.

Cílovou stanicí rodiny bylo město Kjongsong na severozápadě země, kde se nastěhovali do maličkého, nevytápěného domu. Řada spolužáků, se kterými I Song-ču chodil do třídy, byla podvyživených a ve výuce zaostávala.

Jednoho dne učitelé dovedli děti na prostranství a nařídili jim, aby se posadili a dívali se. Objevili se tři policisté se zbraněmi, před ně byli předvedeni muž a žena a přivázáni k dřevěným kůlům. Diváci byli informováni, že muž byl přistižen při krádeži a žena se pokusila utéct přes hranici do Číny. Oba byli usvědčeni z velezrady a následovat měla veřejná poprava.

"Každý policista vystřelil na každého z odsouzenců tři kulky. Bum, bum, bum. "Vytryskla krev. V čele měli díru a ze zadní části hlavy nic nezbylo," popsal Song-ču.

Hoch si na severu jen těžko zvykal na nové, kruté životní podmínky. Severní Koreu postihl hladomor a jídla bylo stále méně. Pak Song-čuův otec nečekaně oznámil, že odjíždí do Číny poohlédnout se po nějakém jídle a že se za týden vrátí s rýžovými koláčky. Týden uplynul, ale otec se nevrátil. Brzy nato matka Song-čuovi řekla, že se vypraví k tetě pro jídlo. Song-ču se obával, že by ho i ona mohla opustit, a držel se stále při ní. Nakonec ale usnul a ona odjela.

Hoch si brzy uvědomil, že jediný způsob, jak přežít, je vytvořit pouliční gang. Dal se dohromady s dalšími šesti chlapci a společně se učili, jak okrádat lidi na ulicích či jak odvést pozornost prodavačů, aby jim mohli ukrást zboží ze stánků na tržišti. "Navzájem jsme si naprosto důvěřovali. Jeden za druhého jsme byli ochotni položit život, a tak jsme přežili," vypověděl I Song-ču. "Moji kamarádi si mě zvolili jako vůdce, protože jsem ovládal taekwondo," řekl.

Při střetech s členy nepřátelských gangů a s okradenými farmáři přišli o život dva chlapcovi přátelé. Gang se začal rozpadat, Song-ču byl zoufalý a začal užívat opium. Po návratu do Kjongsongu se Song-ču setkal se svým dědečkem, který po něm nepřestal pátrat od doby, co rodina odjela z Pchjongjangu. Song-ču pak strávil několik šťastných měsíců na dědečkově farmě. Jednoho dne mu jakýsi cizí muž předal vzkaz od otce, který ho zval do Číny.

"Měl jsem rozpolcené srdce. Měl jsem na otce vztek a chtěl jsem ho praštit. Zároveň se mi ale po něm strašně stýskalo," popsal Song-ču, jehož cituje zpravodajský server BBC.

S pomocí převaděče se mu podařilo pěšky, s falešnými doklady překročit hranici do Číny a odtud odletěl do Jižní Koreje. Tam se konečně setkal s otcem. "Otec mě objal a oba jsme se rozplakali. Měl jsem tisíce otázek, ale řekl jsem jen: Chyběl jsi mi, tatínku. A on se zeptal: Kde je maminka? A já se rozplakal znovu, protože jsem to nevěděl."

Ani po letech pátrání Song-ču a jeho otec nezjistili, kde se matka nachází. V roce 2009 jim převaděč řekl o ženě, která žije v Číně a jejich matce se vizáží i životními osudy podobá. Ukázalo se však, že matka Song-čua to není. Jeho otec jí ale přesto pomohl dostat se z Číny.

V Jižní Koreji měl Song-ču zpočátku potíže s hledáním vlastní identity. Cítil se izolovaný, jeho přízvuk svědčil o tom, že je ze Severu, a mnoho Jihokorejců se k němu chovalo nedůvěřivě. Jak říká, s novým životem se vyrovnal, když se rozhodl zasvětit život práci na sjednocení obou Korejí. Věří, že by k němu mohlo dojít během jedné generace.

"Lidé, kteří se narodili po roce 2000, nemají už k vládě žádnou úctu. Zajímá je jen jejich soukromý život," vysvětluje. Tržiště, kde kdysi kradl jídlo, jsou podle něj místem, kde změna začne.

Na studia Song-ču odjel z Jižní Koreje do Spojených států a do Británie. Nyní dokončuje doktorské studium zaměřené na sjednocení Korejského poloostrova. Svůj životní příběh také sepsal jako knihu, která v září vyšla pod názvem Every Falling Star.