Je HDP ukazatelem (ne)úspěchu? Měřme "hrubé národní štěstí"

Tato myšlenka je příliš často zmiňována a maskuje problémy země, jako je korupce či nízká životní úroveň, řekl Tobgaj.

Cílem "indexu hrubého národního štěstí" je měřit kvalitu života komplexněji než na základě hrubého domácího produktu (HDP) a najít rovnováhu mezi duchovní a materiální stránkou. Pojem zavedl v roce 1972 bhútánský král Džigme Khesar Namgjel Vangčuk a od té doby byl jádrem vládní politiky.

Premiér Tobgaj se prezentuje jako politik nakloněný reformám. Hned po nástupu do funkce se vzdal takových výsad jako oficiální limuzíny a luxusního bydlení, na něž mají ministerští předsedové nárok.

Tobgaj prohlásil, že přestože podporuje názor, že ekonomický růst není všechno, neměl by index národního štěstí odvádět pozornost od naléhavých problémů Bhútánu, jimiž jsou vysoká nezaměstnanost, postihující především mladé lidi, chudoba a korupce.

Západní věda a ekonomie termín "hrubé národní štěstí" většinou nezná, neuznává a asi ještě dlouho neuzná, v Bhútánu však toto politika již přes třicet let funguje a její výsledky jsou obdivuhodné: téměř neporušená příroda a ve srovnání s okolními státy, zvláště Indií a Čínou, slušná životní úroveň. Co je to „hrubé národní štěstí"? A dá se nějak změřit?

Bhútánci si pod tímto pojmem představují soběstačný ekonomický rozvoj, který usiluje nejen o maximální hromadění statků a růst ekonomických ukazatelů, ale také o štěstí všech obyvatel země. Vyjádřit čísly statistiky lze alespoň některé charakteristické znaky - dostupnost kvalitních potravin, bydlení, vzdělání, zdravotní péče a v neposlední řadě úroveň společenského života. Všechno dohromady je pak ukazatelem celkové kvality života, informuje server tibinfo.cz.

Dnešní základní ukazatel rozvoje národního hospodářství, hrubý národní produkt, o jehož růst všechny státy usilují, znamená nadvládu konzumu a bezohledné drancování přírodního bohatství planety. Hrubý národní produkt v současném pojetí je podle některých podobný rakovinnému bujení, které v konečném důsledku ničí svého hostitele a nakonec i sebe sama. Lidé ve vyspělých západních zemích mají spousty nejrůznějších věcí a přístrojů, aby jim zpříjemňovaly život a usnadňovaly práci.

Znamená to, že jsou šťastnější? Stačí se podívat třeba do Spojených států, a nejen tam. V posledních desetiletích jsou nejžádanějšími léky antidepresiva a prášky na spaní, roste kriminalita, užívání drog, počet sebevražd... Hrubý národní produkt je přitom v USA jeden z nejvyšších na světě.