RECENZE: Činohra Milenci nebes nepřichází s ničím novým, záleží ovšem na mistrovském inscenačním zpracování

Jedna z nejočekávanějších her letošní sezóny se podle tvůrců dotýká samé podstaty herecké profese, vypráví o opojné slávě i morální bídě divadelního života, o její exkluzivitě i špíně. Zdálo by se, že přetavit film, jež patří do zlaté éry francouzského filmu, je poněkud troufalé. Ale i s tím autoři hry počítají – pro hru byla speciálně nainstalovaná minimalistická scéna, která magickým způsobem připomíná pařížské uličky, kde se odehrává velká část hry. 

Kulisy tak podle původního zámyslu ztvárňují čtvrt dlouhou ulici zvanou Bulvár zločinu. Minimalistické a sofistikované kulisy se musejí naopak zaměřit na témata, která nepotřebují pompézní prostředí. Jedná se totiž o pochopitelná a zároveň věcná témata jakožto láska, umění a vášeň. Herci se tentokrát obešli i bez velkolepých kostýmů, které byly vyměněny na rekvizity z předchozích představení.

Hlavní postavou hry je Baptiste (Jan Grundman), jehož předlohou je skutečný herec Jean-Baptiste Gaspard Deburau, původním jménem Jan Kašpar Dvořák – herec českého původu narozený v Kolíně roku 1796.  Nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19. století byl nazýván „největším z Pierotů.“ Mluvilo se o něm jako o snílkovi, který dokáže v lidech vyvolat beze slov i ty nejhlubší citové pohnutky.

Na historických osobách jsou založeny ještě další dvě postavy scénáře: romantický herec bulvárního divadla Frédérick Lemaitre (Martin Siničák) a zločinec anarchista Pierre François Lacenaire (Petr Bláha), který vraždí pro svou ideologii. Všichni tito pánové mají mezi sebou jeden společný bod -  milují a jsou kratičce milováni krásnou Garance ( Eva Novotná), která je všechny opouští v okamžiku, kdy je její svoboda ohrožena pokusem o její přivlastnění. 

Režisér hry Mariám Amsler několikrát upozorňuje diváky, že hlavním motivem je zde herec. Diváci se tak často neuvědomují, že i herci jsou lidé, které dokážou vášnivě milovat. O Milencích nebes se dá říct, že jde zrovna o ten moment, kdy se skutečná láska přenáší na divadelní jeviště, jehož kulisy slouží jako čistý list papíru. Z technického hlediska dokonalá hra nabízí divákům celou agonii citů, jejíž intenzita je tak silná, že se i sám divák občas ztrácí.

Zatímco bezhlavě zamilovaný Baptiste je kvůli své lásce ke Garance schopen opustit manželku (Annette Nesvadbová) a syna, samotná Garance je poněkud oslepena svým vlastním život. Zdá se, že mladá žena sama neví, s kým chce zůstat doopravdy. Milostný příběh tak najednou ztrácí nejen zápal, ale divák si v průběhu hry začne stavět pragmatické otázky o obecnější aktuálnosti této divadelní adaptace.

Hezky promyšlenému záměru nechybí ani dekorace ani velkolepé herecké kostýmy, nýbrž aktuálnost a otevřenost širším tématům. Lyrický příběh o hereckém životě, jež není vždycky tak růžový, jak si někdo může myslet, je zcela opodstatněný dobou, ve které vznikl. Ve dnešní době působí však až příliš excentricky, jinými slovy až příliš scénický příběh, který je na neustálém programu skoro v každém velkém divadlu.

Milenci nebes však není jenom obyčejná hra ale díky nestandardním inscenačním nápadům a poněkud modernějšímu přístupu se může stát perličkou brněnského Národního divadla. O tom mimo jiné svědčí i zájem ze strany publika.

Celkové hodnocení: 70%

Národní divadlo Brno 

Milenci nebes 

Autor: Jacques Prévert Režie: Marián Amsler Překlad: Jan Tošovský Dramatizace: Pavel Jurda Dramaturgie: Pavel Jurda Scéna: Juraj Kuchárek Kostýmy: Martin Kotúček Hudba: Ivan Acher Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková Světelný design: Karel Šimek

Premiéra: 19. října 2018