Dušan Klein přežil Terezín, jeho filmy baví i dojímají. "Básnická série" je legendární

rvní tři části Kleinovy legendární "básnické série" v osmdesátých letech přilákaly do kin přes pět milionů diváků. Poněkud jiné filmy o dospívající mládeži, než bývalo tehdy zvykem, sršely humorem a nadsázkou a nadchly shodně diváky i kritiku.

Trilogie se dočkala i porevolučních pokračování, reflektujících novou realitu, další tři díly vznikly v letech 1993, 2004 a 2016.

Z další Kleinovy tvorby si diváci vzpomenou hlavně na trpkou satiru Dobří holubi se vracejí z roku 1988. V hlavní roli s Milanem Kňažkem se odehrává v protialkoholním ústavu, poslední roli tu ztvárnil Vladimír Menšík. A dále na půvabné filmové zpracování novely Bohumila Hrabala Andělské oči (1994), korupčnickou retrokomedii Konto separato (1996) či úsměvně ironický příběh Vážení přátelé, ano (1989).

Laskavý a inteligentní humor si Klein uchovával navzdory své otřesné zkušenosti židovského dítěte za nacismu: patřil k dětem, které přežily Terezín. Narozen 27. června 1939 ve slovenských Michalovcích jako Julius, se před hrozbou transportů s rodiči i dvěma staršími bratry skrýval v jednom statku v Nízkých Tatrách.

Po půl roce otec našel kontakt na katolický klášter pro sirotky v Bratislavě, kde je tamní farář ukryl pod jménem Ružiakovi. Což byli jiní chlapci, kterým se podařilo odjet do Anglie. Bratři Kleinovi dostali jejich doklady a z Julia se stal Dušan. Toto jméno si pak ponechal.

Kvůli zradě jiných se ale nakonec ocitli v Terezíně: "Naštěstí jsme se už nedostali do jiného koncentračního tábora, dožili jsme v Terezíně do osvobození. Domů jsme se už nevrátili, protože dům v Michalovcích vyhořel," vzpomínal Klein později. Faráře, který je ukryl, nacisté popravili.

Už jako kluk hrál Klein v ochotnickém divadle: "Na základní škole jsem založil mandolínový soubor, hráli jsme písničky, já jsem naše vystoupení uváděl a dokonce i dirigoval."

Ma stříbrné plátno vstoupil poprvé ve snímcích Rodná zem a Můj přítel Fabián z roku 1953. Na pražské FAMU vystudoval obor filmové režie a v letech 1975 až 1991 byl režisérem Filmového studia Barrandov.

Jeho špionážní, detektivní a kriminální dramata ze 70. a 80. let - Případ mrtvých spolužáků (1976), Kam nikdo nesmí (1979) či Radikální řez (1983) - charakterizuje snaha o maximální věrohodnost příběhu a o hlubší psychologickou motivaci. Největší popularitu si získal jeho televizní seriál z 90. let Hříchy pro pátera Knoxe na motivy krimipříběhů Josefa Škvoreckého.

Impulz k natáčení detektivek přišel po Kleinově návratu z krátké emigrace: "Měl jsem po srpnu 1968 pocit, že zůstaneme v Německu - manželka s Laternou magikou hostovala v Americe a dohodli jsme se, když přišli Rusové, že vezmu malého syna a sejdeme se v Paříži. Když jsme pak v tom Německu opravdu už byli, najednou se mi nějak vrátily zážitky z války, bylo těch Němců na mě zkrátka moc. Vrátili jsme se domů a já se detektivkami vyhnul společenským tématům."

Televizní tvorbě se věnoval hlavně v 90. letech, přinesla mimo jiné seriály Strážce duší, Manželské tonutí či Cukrárna. Klein pracoval i na seriálu Ulice.

Přesto je pro něj klíčová filmová tvorba: "Magie plátna je úplně jiná. Na televizi se díváte zpříma, k filmu vzhlížíte. Je to něco, nechci říci božského, ale vyššího. Zvláště teď, kdy plátna jsou tak veliká! Je tam vidět každé hnutí mysli. Působivost filmu na diváka je silnější. Televizi přece jen vnímáte povrchněji."

Režiséra Kleina, který též pedagogicky působí na FAMU, je ženatý a s manželkou Silverou mají dva syny, v poslední době sužují velké zdravotní potíže.