Razie vojenské policie v České televizi byla nezákonná

Ústavní stížnost směřovali právníci České televize proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6, který razii Vojenské policii v budově její redakce povolil. Vytkli v ní pražskému soudu neprovedení ústavního testu přiměřenosti omezení svobody projevu. Ústavní soud se s argumentací ČT ztotožnil a řekl, že vydané soudní povolení k prohlídce omezilo ústavně zaručenou svobodu projevu.

Podle Ústavního soudu přísluší ochrana svobody projevu také právnickým osobám, které produkují televizní vysílání. Bez tohoto ukotvení by média nemohla plnit svoji úlohu. "K napadení instituce došlo v souvislosti s informacemi, které získal pro zpravodajské vysílání její zaměstnanec, ústavní stížnost byla proto oprávněná," řekl soudce-zpravodaj Jiří Nykodým. Doplnil, že právo na ochranu soukromí se netýká jen soukromých obydlí, ale i institucí - tedy i prostor České televize.

Přípustnost prohlídky je podle ÚS nutno chápat jen jako naprostou výjimku. "Ochrana novinářských zdrojů byla již dříve předmětem hraničních rozsudků evropského práva. Je totiž zákaldní podmínkou svobody tisku," řekl soudce-zpravodaj Jiří Nykodým. Bez takové ochrany mohou být podle něj zdroje odrazeny od informování tisku, což rozhodně nemusí být v zájmu veřejnosti.

O tom, že zásah v televizi byl nepřiměřený, rozhodlo při kontrole případu nezávisle na ÚS i státní zastupitelství. Vojenská policie například zabavila i materiály, které s trestním řízením nesouvisely. Inspekce zjistila, že policisté nepostupovali podle předpisů - neinformovali nadřízené, špatně vyhodnotili situaci v budově ČT a zvolili nesprávnou taktiku zásahu. Ve Vojenské policii nastaly po zásahu v televizi personální změny. Jednotku, která razii provedla, nadřízení rozprášili.

V sídle České televize v Praze zasahovali ozbrojení příslušníci Vojenské policie 11. března 2011. Se soudním příkazem si do budovy redakce zpravodajství přijeli večer pro dokumenty z kanceláře redaktora Karla Rožánka, které souvisely s jeho reportáží o odchodu bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Miroslava Krejčíka.

I když se většina mediálních rozborů zásahu v budově České televize týká postupu Vojenské policie, odborníci poukazují na možné selhání justice jako celku. Vojenská policie je totiž v její hierarchii formálně na jednom z nejnižších stupňů a bez posvěcení od státního zastupitelství nebo soudu by nikdy nemohla razii v televizi uskutečnit.

Konání Vojenské policie přijde odborníkům zarážející i proto, že podle zákona "fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít předložení nebo vydání věci, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací".

Příslušníci Vojenské policie se zajímali především o dokument, který měl být v roce 2007 vytvořen na ministerstvu obrany a měl souviset s nuceným odchodem bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Miroslava Krejčíka. Toho se totiž týkala Rožánkova reportáž. Vedení televize přitom odmítalo policistům dokumenty vydat právě kvůli ochraně informací uveřejněných ve zpravodajství. Sám Rožánek si myslí, že postup Vojenské policie vůči němu měla za úkol reportéra zastrašit.

Mluvčí Vojenské policie Čermák pak oznámil, že policisté začali případ prověřovat s podezřením na spáchání trestného činu ohrožení utajované informace. ČT ale tvrdila, že listina, pro kterou si Vojenská policie přišla, byla odtajněna a není tak dále klasifikována jako utajovaná informace.

"Česká televize nemá informaci o tom, že by se v kanceláři Karla Rožánka nacházela listina důležitá pro trestní řízení, a to ani v souvislosti s odvysílanou reportáží, či dokonce její originál. V této kanceláři však mohou být další důvěrné listiny týkající se nezávislého televizního zpravodajství, ochrany zdrojů apod. Také z těchto důvodů odmítá, aby si kdokoliv do takové kanceláře mohl přijít a svévolně ji prohledávat," uvedla ČT ve svém stanovisku.