150 let pražské MHD. První tramvaje měly jiný pohon, než známe dnes

Přesně před 150 lety, dne 23. září roku 1875, byl poprvé v Praze zahájen provoz tramvají. Historie pražské hromadné dopravy se však začala psát již o dva roky dříve, když v roce 1873 přičiněním rakouského podnikatele Bernharda Kollmanna a Zdeňka hraběte Kinského vznikla tramvajová společnost, která ještě na jaře toho roku získala oprávnění k vybudování i provozování kolejové dráhy v ulicích Prahy s vozy taženými koňmi. V té době ovšem sílila hospodářská krize, a tak se zamýšlený projekt kvůli nepříznivé finanční situaci nakonec nerealizoval. Jeho myšlenka ale žila dál.

O dva roky později, na jaře roku 1875, projekt vzkřísil belgický podnikatel jménem Edouard Otlet. Ten 8. března toho roku obdržel již stavební povolení k vybudování kolejí pro koněspřežné tramvaje v pražských ulicích. Již na počátku května 1875 se začaly pokládat koleje, v září byla stavba dokončena. Dne 23. září 1875 v 15:15 hodin, tedy přesně před 150 lety, vyjela první tramvaj, kterou táhlo koňské spřežení, a to od řetězového mostu císaře Františka I. do pražského Karlína k Invalidovně. První pražská tramvajová trať byla jednokolejná, která fungovala díky systému několika výhyben. Kolejnice nebyly celokovové, ale dřevěné a oplechované, taktéž pražce byly dřevěné. O rok později, roku 1876, se začalo postupně přistupovat ke zdvojení kolejí na trati, aby byl zajištěn plynulejší provoz. Postupem času se také trať modernizovala – dřevěné kolejnice se vyměnily za kovové a stejně tak dřevěné pražce nahradily ty kovové. Toho roku se trať rovněž prodloužila, a to za most císaře Františka I. na Smíchov. Most ale museli cestující přejít po svých, protože tudy je z technických důvodů nemohly tramvaje přepravit. Přes Vltavu začaly tramvaje jezdit až v roce 1883, a to přes Palackého most. V létě tohoto roku se tratě tramvajového provozu znovu výrazně protáhly, v srpnu 1883 tramvaje vozily cestující i přes Karlův most na Malostranské náměstí. O Vánocích, na Štědrý den roku 1883, tramvaje jezdily už i napříč Starým Městem. Na konci roku měla pražská tramvajová trať délku přes 19 kilometrů.

Tehdy ještě nefungovalo číslování tramvajových linek, jak to známe dnes. Jednotlivé linky se od sebe odlišovaly pomocí barevného značení: nejčastěji různobarevnými čtverci, a to v barvě černé, bílé, žluté, červené a zelené. Bílá linka jezdila mezi Karlínem a Starým Městem, žlutá mezi Novým Městem a Smíchovským nádražím, černá mezi Křižovnickým náměstím a Žižkovem, červená mezi Můstkem a Nuselskými schody, zelená mezi Josefským náměstím a Královskou oborou.

Vozy tažené koňmi přepravovaly cestující každý den v čase od půl sedmé ráno do deseti hodin večer. Poslední tramvaj za den měla modrou svítilnu, a tak lidé věděli, že tento spoj mohou využít jako ten úplně poslední. Soupravy jezdily zhruba každých sedm minut a v rychlosti v průměru 8 kilometrů za hodinu. Z roku 1890 se dochoval záznam o počtu vozů a koní využívaných v pražské hromadné dopravě: vozů bylo 117 a koní 528.

Od konce 19. století do roku 1905 se „koňka“, jak se pražské koněspřežné tramvaji říkalo, transformovala v moderní elektrickou dráhu. První elektrické tramvaje jezdily z Josefského náměstí na Královskou oboru, Můstek a Karlín. Nejdéle „koňka“ vozila cestující z Křižovnického náměstí na Malostranské náměstí přes Karlův most.