200 let od popravy předchůdce grázlů: Osudnou se mu stala slabost pro ženy

Během své neslavné kariéry spáchal předchůdce všech grázlů, který přes pozdější pověstí rozhodně nebyl lupičem jánošíkovského druhu, dvě stovky těžkých zločinů a léta unikal spravedlnosti.

"Odsouzenec požádal, aby chvíli počkali. Mysleli, že chce ještě něco říci, ale on se jenom s trpkým úsměvem, vyjadřujícím zároveň údiv a opovržení, rozhlédl po šedesátitisícovém davu Vídeňanů a ze rtů mu zvolna sklouzlo: 'Ježíši, to je lidí!' Hned poté se pod tíhou jeho těla napjal provaz s oprátkou," popsal o století později Egon Ervín Kisch poslední chvíle vysokého šedookého Grasela, který ono studeného lednového dne vystoupal k šibenici jako poslední z trojice odsouzenců.

Pro šibenici rodák z Nových Syrovicí u Moravských Budějovic, který zemřel katovou rukou krátce před 29. narozeninami, rostl vlastně odmala. Už rod, ze kterého Johann Georg Grasel (někdy se užívá i podoba Jan Jiří Grázl) vzešel, byl pěkně vykutálený a proslulý krádežemi a jinými přestupky, za něž také mnozí jeho členové strávili roky ve věznicích, mimo jiné i na proslulém brněnském Špilberku. A Johann Georg, jehož otec Thomas působil jako obecní ras, pokračoval v tradici.

Za mřížemi skončil mladík, jehož matka byla podle některých zdrojů žebračka a podle jiných prostitutka (a podle dalších vlastně obojí), už v devíti letech za krádeže, rozhodně ho to ale nenapravilo. Číst a psát se sice nenaučil, hovořil ovšem německy i česky, měl výtečnou paměť a navíc mu to myslelo, tedy tím správným způsobem pro loupežníka.

Akční rádius Graselovy bandy byl na tehdejší dobu úctyhodný, loupila kdekoli od Dolních Rakous až po jižní Čechy a Moravu. Grasel a jeho společníci měli na svědomí zejména krádeže, vloupání a loupeže, nejméně dvakrát se ale dopustili i vraždy. Jejich oběťmi byli drobní řemeslníci, kupci, mlynáři a sedláci. Někdy se sice říká, že známý lupič bohatým bral a chudým dával, ve skutečnosti se ovšem jednalo o nevypočitatelného lotra, který myslel hlavně na svou kapsu.

Dnes už je těžké říci, co z historek o Graselovi je pravda a co výmysl, říká se třeba, že rád hazardoval. Nikoliv ovšem v kartách či kostkách, ale svými zbojnickými kousky. Nakonec se mu stala osudnou slabost pro ženy a také odměna 4000 zlatých, kterou na jeho hlavu vypsal policejní ředitel Franz von Sieber.

"Jestliže nakonec přece jen bylo Rakousko zachráněno, vděčí za to agentu provokatérovi," napsal s notnou dávkou ironie Kisch o akci, za kterou stál policejní špicl David Mayer a ve které Grasel doplatil na inscenované osvobození jeho milé Terezie z vězení. Místo toho skončil sám v řetězech - a z pobudy Mayera se stal hospodský ve Slavonicích.

Dnes jsou sice Graselovy činy obestřeny určitou romantikou, avšak z dobových pramenů vyplývá, že zcela zbaběle útočil na lidi bezbranné, staré či vdovy, které mnohdy krutým způsobem mučil, aby vydali svůj majetek.