Ještě záhadnější než Mayové? Tohle plete vědcům hlavu

Až do 20. let minulého století se za nejstarší civilizaci Střední Ameriky považovala mayská civilizace. Následně však začalo docházet k dalším nálezům, jak v mayské oblasti tak i mimo ní, a začaly se hromadit artefakty, které nesly nápadně odlišné rysy. Teprve tehdy, na prahu 30. let 20. století se tak objevila nová, nejstarší civilizace nazvaná jako olmécká civilizace.

Olmécká civilizace se rozvíjela na pobřeží Mexického zálivu mezi lety 1200 př. n. l. až 400 př. n. l. Její vznik byl nejspíše vyvolán populačním růstem, který vyvolal rozvoj zemědělství a jeho efektivní využívání, které umožnilo i dvě sklizně do roka. Dostatek pracovní síly umožnil vybudování prvního významného centra, kterým bylo San Lorenzo, někdy kolem roku 1150 př. n. l. To se stalo hlavním městem olmécké říše, ale i určitým centrem celé ovlivněné části Mezoameriky, kam Olmékové zasahovali pomocí diplomacie, sňatkové politiky či obchodu. To se projevovalo především v umění, které neslo typické znaky olmécké skupiny.

K objevům olméckého umění docházelo především od 30. do 80 let minulého století. Byla vykopána hlavní centra jako San Lorenzo, La Venta, Tres Zapotes, Laguna de los Cerros ad. Mezi objevy patřila velká pyramida z upěchované hlíny v La Ventě, která patří k nejstarším pyramidám Nového světa. Její výstavba byla pojetím mystické Hory obživy. Objevily se též tzv. chodníky, vytvořené z polodrahokámů a především ceněného obsidiánu či jadeitu do různých vzorců a podob, které byly záhy po vytvoření rituálně pohřbeny, jelikož nebyly určeny lidským očím, ale pouze Bohům.

Největší otázku však vyvolávaly velké hlavy, vyrobené z jednoho kusu kamene. Jejich vytvoření a následná přeprava vyžadovala značnou pracovní sílu, ale i organizaci. Zvláštní se především jevily rysy obličejů těchto hlav, podobně jako u nalezených sošek. Některým badatelům připomínaly africké rysy, tedy rysy tváří afrických domorodých obyvatel. Šlo o tvar očí, macaté rty a především zploštělý nos. To vedlo k mnoha spekulacím o dávném příchodu domorodých Afričanů na toto území, kteří sem měli připlout pomocí jednoduchých lodí a založit zde civilizaci.

Vysvětlení tohoto na první pohled zvláštního umění má ale pravděpodobně jednodušší vysvětlení. Popsané rysy nese většina velkých tesaných hlav či jiných kamenických reliéfů, ovšem ne všechny. Navíc konečná podoba tváří velkých hlav či sošek je výsledkem určitá mutace, na který dnes máme vzhledem k našim znalostem tendenci zkresleného pohledu, jelikož se snažíme porovnávat a srovnávat podobné věci. Ovšem ony zajímavé rysy jsou především výsledkem snahy o realistické portréty panovníků, které jsou promíchány s ideologickou božskou podobou jaguára.

Hlavy nejspíše představovaly portréty vládců a byly zhotoveny po jejich skonu. Často se k výrobě hlav využívaly tzv. oltáře, za života vládce využívány jako vladařské trůny, zdobené různými výjevy z kultu boha kukuřice, které byly nově vytesány do podoby hlav. Bůh kukuřice zde nese výrazné rysy jaguáří podoby. Vytesané velké hlavy zesnulých vládců tak získávaly podobu jakéhosi člověkajaguára či jaguárodlaka, polobožského vládce, který přešel ze světa živých do světa bohů.

Tuto tendenci lze vysledovat i u zmíněných sošek. Tváře člověkojaguára odkazují především na božstva, popřípadě děti božstva, představující olmécký lid. Jejich někdy macaté provedení odkazuje na dobové rysy umění a nejspíše souvisí i s určitým ideálem, kdy tlusté postavičky značily dobře živené a zdravé jedince, potomky životadárných bohů.