Opeřený had žádal krvavé oběti, Aztéky nakonec přivedl ke zkáze

Bůh Opeřený had se poprvé více objevuje na počátku našeho letopočtu a jeho pomyslnou kolébkou je velkolepé město Teotihuacan. Právě zde se ve své podobě objevuje nejbarvitěji a nejpočetněji. Na jeho počest byl na hlavní náboženské třídě kosmopolitního města, zvané Třída mrtvých, vystaven chrám. K jeho výstavbě došlo někdy ve 2. století n. l. Zde se hrozivé plastiky hlav Opeřeného hada objevují na fasádě pyramidy vedle boha deště.

Sám Opeřený had byl vnímán úzce s výkonem moci, byl to bůh samotné moci a síly, ale také vlády a boje. S jeho kultem se pojila vládnoucí elita, ale také válečnici. Opeřený had, podobně jako jiní bohové, prahl po obětech. Jeho pochutinou byla především lidská krev a s ní spojené lidské oběti. Jen v samotném pyramidě Opeřeného hada v Teoticuacánu bylo nalezeno 200 obětovaných jedinců, mužů i žen. Všichni měli svázané ruce, byli oblečeni jako válečníci a kolem krku měli náhrdelníky z lidských čelistí.

Později, což nejspíše souviselo se změnou patronů města, byla stará pyramida Opeřeného hada překryta novou větší pyramidou, kterou už zdobily plastiky jaguářího boha, který se stal novým hlavním patronem nejvyšších elit Teotihuacanu. Přesto se ještě předtím stihl kult Opeřeného hada značně rozšířit a to po celé oblasti Mexika. Směrem na jih do náboženských představ Mayů, ale také Zapotéků či Mixtéků, či na severu bojovně laděných Toltéků.

Právě Toltékové se po pádu Teotihuacánu po roce 700 n. l. stali hlavními nositeli tohoto krvavého kultu, který si žádal výhradně lidské oběti. Opeřeného hada nazývali jako Tlahuizcalpantecuhtli. Toltékové pak přenesli svou krutější verzi i do oblasti Mayů, konkrétně na Yucatán, někdy po roce 1000 n. l. Zdejší obyvatele, tvořící tak mix původně mayského obyvatelstva a nového mexického živlu, dali vzniknout nové, velkolepé etapě pozdní Mayské civilizace, jejímž hlavním bohem se stal právě Opeřený had, v jejich jazyku zvaný jako Kukulkán. Slavnou připomínkou této doby je například Kukulkánova pyramida v Chichen Itza.

Nejslavnější dobu zažil Opeřený had za časů Aztéků během 14. až 16. století. Aztékové, kteří tehdy přišli ze severních oblastí Mexika do údolí jezera Texcoco, přijímali zdejší kulturní prvky a náboženské představy. 

Ústředním bodem státu a jeho ideologie se stala krvavá božstva. Mezi nejvýznamnější patřil Tlaloc, bůh deště či Huitzilopochtli, ochránce národa Aztéků. Mezi nejvyšší nebeská božstva patřil též Opeřený had, známý jako Quetzalcoatl. K němu se vázal aztécký mýtus o náčelníkovi Actla Topiltzinovi, jehož otec přivedl Chichiméky, kmeny v nichž byli i Aztékové, do středního Mexika. Zde se Actla stal knězem boha Quetzalcoatla, jehož jméno spojil se svým. Ze středního Mexika vyrazil k severu, kde založil bájný Tollan, bohaté a skvostné město obývané Toltéky. Zde vládl dobře a moudře do doby, než ho kněz Tezcatlipoky donutil k hříchu a tím i k odchodu z Tollanu. Zamířil na jih do míst zvané Tlapallan, tedy Červená země. Podle jedné verze zde vstoupil na nebesa jako Jitřenka, podle druhé odplul na východ se slibem, že se jednoho dne vrátí.

V roce 1519, za vlády Moctezumy II., se u východního pobřeží skutečně objevily podivné úkazy. Cizí, snad božská stvoření připlula na podivných lodích. Mnozí Aztékové i sám Moctezuma věřili, že by to mohl být skutečně Quetzalcoatl. Ale ve skutečnosti se jednalo o Španěly s jejich koňmi, děly a dobyvatelskými chutěmi. Naivní víra indiánů v příchod boha Opeřeného hada umožnila Španělům vstup až do samotného hlavního města Tenochtitlánu a v brzké době také zánik nejen jejich civilizace, ale celého předkolumbovského světa.