Bazilišek, gryf či mantichora? Středověk se hemžil nestvůrami, strach nahánějí dodnes

Zejména z období středověku se do dnešních dob dochovaly tzv. bestiáře, tedy knihy, ve kterých jsou nakresleny a popsány nejrůznější děsivé nestvůry. Našli bychom zde třeba draky, vlkodlaky, bazilišky, gryfy nebo mantichory. Mnohé obludy mají svůj původ již v antice, jiné jsou ve skutečnosti třeba zvířaty, které člověk zkrátka jenom neznal.

Bazilišek

Slovo „bazilišek“ má svůj původ v řeckém výrazu „basilikos“, což se překládá jako „malý král“. Označuje mytického tvora, který se poprvé objevil již v řecké mytologii. Ve starověku a následně i ve středověku byl bazilišek v očích lidí králem celé zvířecí říše. Antičtí autoři ho popisují jako dlouhého hada s korunkou na hlavě. Kde se objevil, tam způsobil zkázu a celou krajinu proměnil ve vyprahlou poušť. Všichni hadi mu slouží, a dokáží tak škodit lidem. Baziliškův dech je jedovatý – má spalovat trávu a bořit skály. Také pohled baziliška je nebezpečný – dokáže jím zabíjet.

Není divu, že se lidé ve středověku baziliška velmi báli. Ve středověkých bestiářích se proto také píše o tom, jak je možné tohoto děsivého tvora zneškodnit. Účinnou zbraň představovalo kohoutí zakokrhání, které baziliška dokázalo zabít. Proto s sebou vždy cestovatelé do neznámých krajin měli s sebou kohouta.

Pokud se baziliškovi nastavilo zrcadlo, spatřil se v něm, a svým vražedným pohledem tak zabil sám sebe. Středověcí autoři také uvádějí, že baziliška může zabít lasička nebo liška. Tato zvířata totiž nestvůra nedokáže zabít, zatímco ony jí ano.

V Jižní Americe dnes žije ještěr z čeledi leguánovitých, kterému se říká bazilišek zelený. Dost možná se tento tvor vyskytoval již ve středověku a stal se předobrazem středověké nestvůry. Bazilišek zelený může měřit až 80 centimetrů na délku, má jasně zelenou barvu kůže a na hlavě hřebínek. Podoba s mytickým tvorem je tedy zřejmá.

Gryf

Gryf je tvor, který má tělo lva, orlí hlavu a křídla. Jeho původ bychom našli již u starých Skytů, kde gryf ochraňoval zlaté doly a poklady. Spojení orla a lva symbolizuje spojení bystrosti a síly. V egyptské mytologii se gryf pojí s ochranou a mstou, v mytologii řecké pak s božskou mocí. Proto motiv tohoto tvora byl vyobrazován na chrámech či štítech válečníků. Ve starověku i středověku lidé věřili, že gryf je schopný unést člověka i s koněm. Marco Polo na svých cestách zaznamenal gryfy, kteří ze země zvedali slony.

V českém prostředí se gryf někdy označuje jako pták Noh. O něm bychom se dočetli například v pověsti o Bruncvíkovi. Bájné stvoření postupem času pronikalo do umění, architektury či heraldiky.

Mantichora

Tato nestvůra má původ zřejmě v řecko-perské mytologii. Jedná se o tvora se lvím tělem a obličejem člověka. Má velmi ostré zuby a bodec s jedem na konci ocasu. Ve středověku lidé věřili, že jsou mantichory lidožravé, a proto se jich báli. Perské slovo „martikhoras“ by se ostatně dalo přeložit jako „lidožrout“. Někteří středověcí autoři popisují mantichoru s křídly, jiní bez křídel. Rovněž můžeme najít popisy tvora s lidským, ale také se zvířecím obličejem. Všichni se však shodují v tom, že mantichora je tvor velmi silný a když se s ním člověk setká, může se rovnou připravit na smrt. Síla, ostré zuby, drápy a bodec s jedem – to je skutečně smrtící kombinace! Dnes se někteří odborníci domnívají, že předobrazem děsivé mantichory byl jeskynní lev.

Drak

Snad nejznámějším středověkým bájným tvorem je drak. Bestiáře draka popisují jako velkého ještěra či hada s křídly, s jednou hlavou či několika hlavami a se schopností chrlit oheň. Někteří draci mají (podobně jako baziliškové) jedovatý dech. Svatý Augustin nám podává velmi přesný popis draka jako ještěra s netopýřími křídly.

Zatímco třeba v Číně jsou draci v podstatě hodnými tvory, v Evropě platili za krvelačné a zlé nestvůry. Zabití draka pak představovalo hrdinský čin (to ostatně známe z pohádek) a symbol vítězství dobra nad zlem. Drak jakožto bájný tvor se objevuje v umění nebo třeba v heraldice. Zde má drak dvě nohy, zatímco saň nohy čtyři. Na rozdíl od raka pak saň v heraldickém zobrazení nechrlí oheň. Draka si do svého znaku dala například města Trutnov, Kolín nebo Vysoké Mýto.