Sedm kulí jako v Sarajevu: Vypukla by 1. světová válka nebýt atentátu?

Hlavní roli zde má František Ferdinand d’Este, který se v létě roku 1914 jako vrchní inspektor rakouské armády rozhodl dohlížet na vojenské manévry, které se konaly v nedávno anektované Bosně a Hercegovině. Zdejší obyvatelé se však nechtěli smířit s nedávným připojením své země k Rakousko-Uhersku a jejich odboj byl podporován Srbskem. Manévry se provokativně konaly při srbských hranicích. Rapidně tu vzrůstalo nebezpečí, které však bylo z řad rakousko-uherských funkcionářů přehlíženo. Následník trůnu František Ferdinand d'Este se tak na závěr manévrů rozhodl navštívit Sarajevo, hlavní město Bosny. Doprovod mu dělala jeho žena Žofie Chotková. Bylo to poprvé, co mohla svého manžela oficiálně doprovázet od časů jejich svatby před 14 lety. Byla to tak jejich první a bohužel také poslední společná cesta.

Byla neděle, 28. června roku 1918. Mezi jásajícími a mávajícími lidmi, kteří lemovali trasu kolony aut, ve které jeli manželé a další představitelé Rakouska-Uherska, se totiž ukrývala i skupina ozbrojených mladíků. Jednalo se o skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić. Jejich plánu přálo štěstí. Ač byl František Ferdinand ještě před odjezdem do země několikrát varován o nepokojích v zemi a nebezpečí atentátu, manévrů se z vlastní vůle a na doporučení nejbližších spolupracovníků zúčastnil a na veřejnosti vystupoval jako již v podrobeném a přátelském státě. Program jeho cesty pronikl do novin a atentátníci tak přesně věděli, v kolik a kudy bude projíždět. Místo průjezdu navíc střežilo jen několik místních četníků, na které František Ferdinand spoléhal dle slov místního guvernéra Oskara Potioreka, který Františka Ferdinanda přesvědčil o vlídnosti a radosti zdejších obyvatel. Armáda, která mohla zajišťovat bezpečí průjezdu kolony aut, tak zůstala mimo město.

Cíl atentátu byl jasný, zabít Františka Ferdinanda d’Este. Podél cesty, kudy měla kolona aut s následníkem trůnu projíždět, se rozestavěli jednotliví členové skupiny. Podle programu vyrazila kolona aut od kasáren v 10 hodin směrem k radnici po nábřeží. Zde v davu čekali první atentátníci. Když projíždělo třetí auto v koloně, kde seděl i následník trůnu, první z atentátníků dostal strach a v daný moment se k činu neodhodlal. Až v pořadí třetí zakročil a hodil na auto s následníkem trůnu bombu. Ta se však odrazila od sklopené střechy automobilu a vybuchla až pod dalším autem. Těžce zranila posádku s důstojníky i okolní přihlížející davy. Útočník byl dopaden a zatčen.

Kolona se rychle vydala k radnici, kde starosta přátelsky a velkoryse vítal rozhořčeného Františka Ferdinanda, který si postěžoval, že sem přijel na přátelskou návštěvu a někdo po něm hází bombu. Byl opět varován, aby v cestě nepokračoval vzhledem k nebezpečí, že ne všichni pachatelé mohli být zatčeni. František Ferdinand však nechtěl ukázat slabost a v cestě pokračoval. Změnil však její trasu. Namísto původní cesty se chtěl opět přes nábřeží vrátit ke kasárnám a navštívit zraněné důstojníky. V té chvíli též Žofie Chotková změnila svůj program, aby svého muže mohla doprovázet.

Kolona aut se kolem 10:45 opět vydala na cestu. František s Žofií opět seděli v pořadí ve třetím autě. Řidič prvního auta kolony se však nedozvěděl o změně trasy a dle původního plánu zabočil z nábřeží do vedlejší ulice, kam pak vjel i vůz s následníkem trůnu. Oskar Potiorek, kolonu zastavil a nařídil, aby se vrátila zpět na nábřeží a pokračovala do kasáren. V ten moment, kdy automobil s Františkem Ferdinandem a Žofií stál a pomalu couval zpět, se však v davu objevil jeden z členů skupiny atentátníků, Gavrilo Princip. Ten se na místě ocitl zcela náhodou. Už dávno atentát vzdal a v místě křižovatky navštívil občerstvení. Když ovšem vyšel ven, měl následníka trůnu jako na dlani. Stačilo vytáhnout zbraň, kterou měl stále u sebe a vypálit.

Namísto sedmi ran stačily jen tři. Bohužel blíže k atentátníkovi seděla Žofie Chotková, kterou jedna z ran zasáhla do břicha. Druhá rána pak Františka Ferdinanda do krku. Třetí rána mířila kamsi pod auto, když byl atentátník svržen davem a četníky. Bylo už ale pozdě, oba dva zásahy byly smrtelné. Žofie Chotková, zemřela na místě. František Ferdinand značně krvácel z rány na krku a naposledy vydechl o několik minut později. Oba se stali prvními obětmi přicházející I. světové války. Jejího konce se nedožil ani Gavrilo Princip, který zemřel na tuberkulózu ve vězení v Terezíně v dubnu roku 1918.