Zapomenutý Nový hrad u Kunratic: Místo, kde zemřel osudem zmořený král Václav IV.

Pohodlí a krásy milovný král, a do roku 1400 také císař, Václav IV. za svůj život vybudoval několik výstavních hradů, popřípadě starší hrady přestavěl. Na stavbách se odrážel jeho ideologický a myšlenkový svět, jeho způsob života a styl. Vlivem míru a dlouholeté prosperity, kterou zahájil už jeho otec Karel IV., se Václavova doba nesla na vlně bezstarostnosti a komfortu, což se odráželo i na podobě hradních sídel.

Zlom nastává až v pozdních letech jeho vlády, kdy společnost začíná být nespokojená a způsob, jakým Václav panuje, přestává být efektivní. V roce 1411 začíná se stavbou svého posledního hradu zvaného Nový hrad. Jeho staveništěm se stalo strategické místo na konci dlouhého a úzkého hřebenu, který byl ze tří stran chráněn prudkými svahy obtékanými Kunratickým potokem. Přístup po hřebenu byl pouze od východu a samotný hrad zaujal nejchráněnější část na západním konci. Už samotné jeho lokalizování, stejně jako jeho následná podoba, svědčí o tom, že Václavova bezstarostnost již byla ty tam a král se zde zaměřoval i na bezpečí a obranyschopnost svého nového sídla.

Ke stavbě Nového hradu, který ležel jižně od Prahy nedaleko vesnice Kunratice, se dochovaly poměrně detailní písemné zprávy, které popisují postup stavby. Již v roce 1411 byl nejdříve ve skále vylámán šíjový příkop, který přeťal přístupovou cestu a jasně vymezil staveniště hradu. Z části vytěženého materiálu byl před příkopem vystavěn val. Pro lepší zabezpečení hradu rozhodl král i o výstavbě rybníka dole v údolí pod hradem, kde měla hráz zadržovat vodu Kunratického potoka. Se stavbou vodního díla, stejně jako se stavbou obytných budov se začalo v roce 1412. Práce na hradě pokračovaly velice rychle a král mohl na svém hradě pobývat už na podzim roku 1412, přičemž v následujících letech docházelo jen k dílčím dostavbám. Hrad tak byl i s veškerou fortifikací dokončen za necelé 3 roky.

Hrad měl tvar nepravidelného pětiúhelníka. Tvořila ho obvodová hradba, před níž z části hrad obíhala palisáda. V čele hradu stála mohutná věž, obrácena břitem proti možnému směru útoku. Věž tak svou hmotou kryla jako štít palácová křídla, která se za ni řadila. Palácové stavby rozdělovaly jádro hradu na malé vstupní nádvoří a druhé větší nádvoří s hospodářskými budovami. Do samotného hradu se vstupovalo přes první bránu s padacím mostem. Na druhé nádvoří se procházelo druhou bránou opět s padacím mostem. Pevnost hradu byla zvýšena dřevěnými ochozy a podsebitími na hradbách a silnou štítovou zdí v břitu velké věže. 

Po předchozích dílech Václava IV. se jednalo o hrad, který měl v určitých rysech pevností ráz, byť zde stále ještě vévodila určitá pohodlnost a praktičnost. Obrana hradu totiž spočívala pouze na dvou liniích, kterými byly příkop s valem a následně hradba s ochozy. Jakmile byly tyto dvě překážky překonány, hrad se již nedal více bránit. To si Václav IV. jistě uvědomoval. Stejně tak ale i fakt, že k překonání těchto překážek, jako bylo těžké poškození hradeb a ochozů, popřípadě velké štítové věže, bylo zapotřebí značné palebné síly. Bohužel opomněl skutečnost, že se vývoj zbraní za časů jeho dlouhé vlády rychle posunul a jistě vůbec netušil, že husité se budou spoléhat právě na tento vojenský progres v podobě těžkých palných zbraní.

O vzrůstajícím nepokoji v zemi v roli husitů se Václav IV. dozvídal na svém Novém hradě u Kunratic. Pobýval zde často. Vydával odsud úřední rozhodnutí, dokonce sem nechal převézt svou knihovnu. Vývoj situace v zemi nesl stárnoucí král jistě velmi těžce. Nepokoje, konflikty a první střety. Přitom to vše bylo pouhou předehrou tomu, co mělo následně přijít. Václav IV. se ještě pokusil vzestupu revolučních nálad zabránit a na radnici Nového Města pražského dosadil na počátku června 1419 nové konšely, kteří zatkli několik novoměstských husitů. To ovšem vedlo k velké nevoli a revoltě husitů, kteří vpadli na radnici a vyházeli konšely z okna. Zpráva o této první pražské defenestraci zastihla Václava IV. právě na Novém hradě u Kunratic.

Vedle myšlenky, že proti němu zbrojil i vlastní bratr Zikmund, to pro něj musela být zničující zpráva. Tento zdrcující nával špatných zpráv u něj nejspíše vyvolal záchvat mozkové mrtvice nebo snad epilepsii a 16. srpna 1419 na svém Novém hradě umírá. Bylo mu 58 let. V počátku velkých husitských bouří, které se s rokem 1419 rozhořely naplno, tak umírá poslední velký lucemburský král, který díky své 41 let trvající vládě byl jedním z nejdéle vládnoucích českých panovníků.