Vrtochy a fobie evropských králů. Z čeho měl Václav II. hrůzu?

Císař Nero

Římský císař Nero je znám jako velmi krutý panovník. Neváhal nechat zavraždit ani své příbuzné, když z toho měl mít prospěch. Zbavil se tak své matky Agripiny, manželky Octavie i vychovatele Senecy. Ostře vystupoval i proti křesťanům. Není proto divu, že měl císař celou řadu nepřátel a bylo proti němu připravováno nejedno spiknutí. Nero prý brzy začal trpět panickým strachem z toho, že se ho někdo chystá zabít. Tento problém vyřešil po svém – nechal všechny domnělé nepřátele a spiklence zavraždit!

Václav II.

Vláda českého a polského krále Václava II. bývá mnohými historiky hodnocena spíše negativně. Nelze sice přehlédnout jeho diplomatické dovednosti či výrazné podporování umění, ovšem Václava II. bychom mohli nazvat podivínem. Ačkoli ho autor Zbraslavské kroniky popisuje jako ideálního středověkého panovníka, Václav II. byl zřejmě psychicky nemocný. Trpěl panickou hrůzou z bouřek a z koček. Hromy, blesky a kočičí mňoukání ho přiváděly k šílenství.

Podle některých odborníků z řad psychologů a psychiatrů trpěl Václav II. hned několika neurózami. Připisována mu bývá třeba neurastenie, což je porucha projevující se mrzutostí, rozmrzelostí a hrubým chováním. Dále se u něj často objevovala sklíčenost, smutek, deprese, výčitky svědomí, strach ze smrti (údajně se nejvíce obával toho, že ho někdo otráví). Podle některých dochovaných písemných pramenů byl panovník velmi zbožný, vedl ovšem nezřízený sexuální život, liboval si v bohatství, přepychu a umění. Patřil k velkým podporovatelům umělců a sám psal básně, zejména milostné.

Jindřich III. Plantagenet

Tak trochu podivín byl také anglický panovník Jindřich III. Plantagenet. Stejně jako Václav II. měl panický strach z koček. Také byl až přehnaně zbožný – jeho cesty prý trvaly vždy velmi dlouhou dobu, protože nechával několikrát denně sloužit mše. Zalíbení našel především v kultu svatého Eduarda Vyznavače. Stejně jako světec oblékal skromné šaty, v ložnici měl jeho obrazy, jeho nejstarší syn dostal jméno Eduard, ve Westminsterském opatství nechal vytvořit hrobku pro ostatky světce. Z písemných pramenů se také můžeme dozvědět, že byl Jindřich III. Plantagenet lakomý a tak trochu extravagantní.

Karel I. Stuart

Během vlády anglického krále Karla I. Stuarta probíhala občanská válka, kdy se panovník marně snažil oslabit moc anglického parlamentu. Karel I. Stuart byl nakonec dne 30. ledna 1649 popraven.

I tohoto panovníka trápila jistá fobie. Karel I. Stuart se nikdy ve svém životě nenechal oholit holičem, protože se bál, že by ho právě holič mohl zabít. Po celý život si pak zakrýval ze stejného důvodu krk.

Ludvík XIV.

Francouzský panovník Ludvík XIV., známý jako král Slunce, byl jistě významnou osobností francouzských dějin. Na trůnu seděl dlouhých sedmdesát dva let, tedy vůbec nejdéle v historii Francie. Král velmi podporoval kulturu a umění – v tomto ohledu se o době jeho vlády mluví jako o „zlatém věku“ Francie. Sám Ludvík XIV. byl vzdělaný a kulturní člověk, měl však i své vrtochy. Oblibu našel prý také v jídle – v jeho konzumaci, ale také přípravě či servírování. Za vlády tohoto panovníka se zrodila slavná francouzská kuchyně. Podle dochovaných písemných svědectví panovník rád jedl, až nezřízeně. Nedělalo mu problém sníst několik talířů polévky, celého bažanta, to vše zajedl pečivem a ovocem. Dalo by se říci, že prakticky celý den jedl. To s sebou však neslo jisté problémy, jako byly potíže se zažíváním či ztráta chrupu.

Kromě toho, že byl král Slunce náruživým jedlíkem, také prý trpěl panickou hrůzou z vody a z utopení. Údajně se kvůli této fobii koupal ve svém životě jenom třikrát!