Moderní metody Komenského? Pro rákosku by nešel daleko

Sám Komenský byl velký propagátor široce rozšířeného vzdělání, jeho ideálem byla vzdělaná společnost, která by mohla lépe odpovídat křesťanskému ideálu. Přestože Komenský nikdy nedokončil vysokou školu, byl na svou dobu mimořádně vzdělaný, studoval na zahraničních protestantských univerzitách ovšem na titul nedosáhl z finančních důvodů.

Promoce doprovozená právem užívat univerzitní “gradus” znamenala drahé poplatky, ovšem chudé prostředí Jednoty bratrské v němž se mladý Jan Amos pohyboval mu tyto částky nemohlo poskytnout. Do konce života tak Komenský hájil neotřelou myšlenku, že kdo zvládne univerzitní vzdělání měl by se mu věnovat, ale není potřeba ho dokončit. Dnes je naopak priorita dosažení titulu za jakoukoliv cenu, jak vidno u některých politiků. Je otázkou, jestli by tento názor Komenský zakládal, kdyby akademický titul měl.

Úspěšný pedagog nebo otrávený filosof?

Byl by omyl si myslet, že Jan Amos Komenský byl vášnivý učitel-praktik. Přestože měl jisté zkušenosti s výukou žáků z mladých let, klasickému vyučování se nevěnoval ani často ani rád. Proslavil se jako teoretik a ani jeho teoretizování nad školními kratochvílemi, dodnes obdivované, mu příliš neučarovalo a považoval je spíše za obživu, jelikož doboví mecenáši Komenského rádi zvali a platili, aby pro ně pedagogické teorie sepisoval. Sám Komenský se spíše cítil jako velký filozof a teolog, který přijde na kobylku chodu celého světa. Dodnes jsou jeho spisy fascinujícím zrcadlem doby, pohledem jednoho z nejlepších mozků mezi mysliteli 17. století.

Komenský radí

Podnikneme-li exkurz narazíme u Komenského na řadu věcí, dnes vyučovaných jako základ pedagogiky a didaktiky na pedagogických fakultách. Například Komenského zásada přiměřenosti, hovoří o nutnosti zaměřit podle věku a stupně mentálního rozvoje obtížnost učiva (proto s věkem postupují žáci třídami). Rámcovým vzdělávacím programům, které dnes určují styl vyučování na školách, odpovídá Komenského zásada systematičnosti a soustavnosti. Učivo musí být logicky členěné do smysluplných předmětu, ty by se však vzájemně měly prolínat a doplňovat a stejně tak si to představují tvůrci dnešní vzdělávací politiky.

Podobně jako se dnes studentům doporučuje vyrazit na studijní pobyt do zahraničí nebo navázat po škole nějakou zahraniční stáží, radil vyrazit na cesty po studiu i Komenský. Ovšem tentokrát nebyl v roli vizionáře, jelikož cestování za zkušenostmi a vzděláním bylo v 17. století zcela běžné. A zatímco chudší, ale dychtivější studenti prahli po vzdělání, tak jako sám Komenský když studoval v Německu a Švýcarsku, šlechta podnikala tzv. Kavalírské cesty, jejímž výsledkem byla spíše divoká dobrodružství než shromažďování akademických poznatků.

Trocha násilí není na škodu

Řada pedagogů by se asi rozešla s Komenského důrazem na kázeň. Ta byla zásadním předpokladem úspěšného vzdělávacího procesu. Zatímco fyzické tresty vzhledem k neznalostem látky, či nepochopení učiva, považoval za nepřiměřené, k dosažení kázně a dobrých mravů mu naopak připadaly vhodné. Trocha výchovného bití, nebo menší hladovka snadno dokázala dobře žáka umravnit. Cílem však nebylo páchat násilí na dětech, ale rozvíjet jejich mravní stránku. Morální rozvoj člověka prostřednictvím vzdělávacího procesu byl pro Komenského stejně důležitý jako rozvíjení znalostí, vše mělo být ještě doplněno rozvíjením vztahu mezi žákem a bohem.